Daniel Miller o albu Ultra

Daniel Miller o albu Ultra

Ultra bylo album, které Depeche Mode nahráli navzdory všem nepříznivým vyhlídkám. Každý byl naprosto vyhořelý po Songs of Faith and Devotion. Byl tam obecně pocit, že je to konec skupiny, se všemi problémy a Davevovým téměř osudovým předávkováním. Ale já jsem nikdy nevěřil, že konec nastane...

Ultra byl pokusný krok. Všichni jsme se rozhodli, že nepůjdeme do studia dělat album, to nebylo úmyslem. Byl tam plán, že prostě natočíme pár písnía uvidíme jak to půjde. Nikdo nechtěl nikoho tlačit do nahrávání desky či do turné. Dave byl křehký, ale každý na tom byl špatně. Tlak by se stal masivní negativní silou pro skupinu. Takže to bylo spíše o nahrávání nějakých psíních, s tím že uvidíme co se stane. Také Alan Wilder odešel po Songs of Faith and Devotion, a on rozhodně měl velký podíl na chod nahrávání předcházejících desek, pracoval tvrdě ve studiu a pro Ultra najednou nebyl k dispozici. Alan vložil mnoho úsilí do všech těch desek, a nejspíš měl pocit, že není dost oceněn ostatními členy, tak jak si zaslouží. Nemyslím, že někdo byl překvapen když odešel. Ale když to udělal, Depeche Mode se znovu stali jinými. Stejným způsobem, jak se Vince Clarke podepsal na Speak and Spell, tak to Alan udělal na albech, na kterých pracoval. A najednou vypadl z rovnice. Pokoušeli jsme se hledat nového producenta, protože jsme potřebovali čerstvý start. U Depeche Mode je nalézt správného producenta vždy obtížné, protože potřebuješ někoho, kdo chápe jejich písně, jejich smysl pro elektronickou hudbu a také jejich historii. A to je vždy ožehavé, ale Tim Simenon byl přítel kapely a pracoval jsme s ním již předtím. Tim byl také velkým fanouškem Depeche Mode, což nemusí být nezbytně dobře. Ale již produkoval, některé velké popové singly a měl dobré pochopení o celém obrázku kapely a o tom, čím skupina po hudební stránce je. A také měl velmi dobrý tým. Jaki Liebezeit z Can přišel a nahrál bicí nebo Keith LeBlanc. Anton Corbijn a Tim také hráli se skupinou v Top of The Pops, protože ALan do té doby hrál na bicí, tak potřebovali bubeníka. Prostě jsme měli vybráno pár lidí a uvidíme. Vztahy ve skupině byly stále pěkně napjaté. Martin se přestěhoval na anglický venkov, ale Dave žil pořád v Los Angeles. Komunikace mezi ním a ostaními členy byla na nule. Nikdy v kapele na tom nebyli tak, že by si zrovna volali, když nemuseli, ale Daveovi drogové problémy vše jen zhoršily. Na začátku nahrávání Ultra byl Dave stále velmi nemocný, jeho vokální nahrávky nebyly vůbec dobré a potom došlo k jeho velkému předávkování v květnu 1996. To bylo jako lepidlo, které slepilo dvě poloviny tohoto alba dohromady. Dave na tom byl hůře a potom zase měl lepší období. Konečně přestal s drogama, opustil Los Angeles a přestěhoval se do New Yorku. Americký soud vydal nařízení, že mu nepovolí vstup du USA pokud nepůjde na detoxikaci a nebude podstupovat testy po období dvou let. Nakonec jeho touha zůstat v Americe a konečně pochopení, jak moc si ubližuje ho dovedla překonat tento problém. Ultra je úspornější v aranžích než předcházející alba Depeche Mode. Alan měl vždycky rád struné nástroje a chóry, ale Tim přišel více s hip-hop a dance pozadím, proto měl odlišný přístup. Tim odvedl dobrou práci, stále byl ještě velmi mladý v té době a dovedl se vyrovnat se všemi těmi krizovými situacemi. Myslím, že odvedl výbornou práci, která drží pohromadě a přitom byla dělána za tak extrémních podmínek. Bojovali jsme co vybrat jako singly, ale takhle při pohledu zpět, tam byl opravdu dobré tracky. "Home" to je jedna z jejich nejlepších skaldeb. To je píseň, kterou můžeš dát do jejich Top 10 bez jakýchkoliv pochybností. Text je fantastický. Sestavili song kolem toho textu a všechna ta aranžmá fungují opravdu velmi dobře. Stále ještě hrají "Home" na koncertech a je báječné sledovat, jak publikum reaguje. Depeche Mode nedělali turné pro Ultra což bylo velmi dobré rozhodnutí, protože by to pravděpodobně nepřežili. Udělali jen pár vystoupení, kde hrál tak pět skladeb a ty byli velmi povedené. Od Davea bylo velmi odvážné takhle vystupovat, jelikož se právě vrátil z odvykací kůry. To je proč Ultra bylo jednou z jejich nejdůležitějších desek, protože se přesto všechno dostali. Myslím, že cítili, že když se mohou dostat přes tohle, tak už se dostanou přes cokoliv. Buď udělat album nebo rozpad Depeche Mode. Proto není podstatné, jak dobré to album vlastně bylo. Bylo jednoznačně dobré a i když ne nezbytně jejich nejlepší, tak jejich nejdůležitější. Odvedlo je zpět od hrany propasti... Daniel Miller / 2007 "Wisdom of ages rush over me heighten my senses enlighten me lead me on eternally And the spirit of love is rising within me talking to you now telling you clearly the fire still burns I’m talking to you now the fire still burns whatever you do now the world still turns" Část textu skladby Insight z alba Ultra

Názory Devotees (25)

jozefst

 1    8. október 2009 o 19:48

Barrel of a gun, taký nástupca v progrese po predošlom SOFADE. Väčšina Ultry je však narozdiel od tejto skladby v akejsi komornejšej nálade. Na pomery DM je Useless nahraná so živou bassou a bicími. Tu sú DM takmer ako klasická rocková kapela. V Home je vlastne všetko, elektronika, sláčikové aranžmány a gitara. Na ultre sa objavili aj iné pre DM netradičné nástroje ako steel gitara.v The bottom line. Dobrým singlom by bola napríklad aj Sister of night. Je to ich ďalší album, kde znejú opäť inakšie, vlastne tak ako zatiaľ na ich všetkých albumoch.

SUBhuman

 2    8. október 2009 o 21:20

ULTRA je pre mna vynikajuci album po vsetkych strankach a mam na neho len velmi dobre spomienky.

Tomas82

 3    8. október 2009 o 23:00

SUhlasim s Tebou SUBhuman, Songy ako The Love Thieves a Insight maju pre mna velku hodnotu. Vedel by som si ich predstavit aj v Bare verziach smile

Dimo

 4    8. október 2009 o 23:42

Poslední opravdu dobré album od DM, pak to šlo z kopce.

Hanba, že na live nehrají Barrel of the Gun. Home je jejich nejlepší pomalá píseň vůbec, tam producent odvedl vynikající práci.

Mimochodem, nedávno jsem objevil The bottom line z Exciter tour (nějak mě tahle píseň v live verzi minula, ani nevím, jestli jí tenkrát hráli v Praze). A je to výborné: http://www.youtube.com/watch?v=UxwZfAQbSpI

The Love Thieves určitě do bare verze. Nejsem si ale jistý, jestli by to Martinovi sedlo, jeho hlas si tam nedovedu představit.

Monghi

 5    8. október 2009 o 23:58

Boze, ako je to uz davno… po celom tom intenzivnom obdobi SOFAD a naslednej sprche v podobe Alanovho odchodu… internet bol v plienkach, vsetko sme sa dozvedali s peknym oneskorenim z Bong-u, sem tam cosi z MTV… a potom ta podivna temnota v podobe BOAG… fuuu… dodnes si pamatam tu prvu ULTRA party v bratislavskej DUNE… to bola neopisatelna sila!!! Bol to vo svojej podstate posledny “cierny” album Depeche Mode… vsetko po tom uz “smrdelo” tym zvlastnym zavanom nadeje a optimizmu… niekto tomu hovori vytriezvenie a niekto skutocna dospelost smile

dvestotri

 6    9. október 2009 o 08:05

Ultra nebol len zlom v kariere DM, ale az v mojom osobnom zivote. Su to uzasne spomienky…..
Pamatam, ako som si kupil CD hned 1.den co vyslo, prisiel domov a zacal ho pocuvat.
....boze, ten pocit by som chcel este raz zazit !!!!

kikinkaDM

 7    9. október 2009 o 08:14

CD bola moja prva origos CD, dovtedy som mal len LP vynily ktore som prehraval na kazety smile doniesla mi ho frajerka z Anglicka po dlhom case som zase pocuval DM a dookola sister of the night ma velmi dlho drzala

mirino

 8    9. október 2009 o 08:49

Po SOFAD bola ULTRA doska, ktorá ma ,,vrátila” k DM, i keď som od muziky DM nikdy neodišiel. Je to skvela doska, možno po hudobnej stránke chudobnejšia než SOFAD, ale pri oboch cítim tie skvelé časy, môjho života to som mal 22 to bolo super! Chcem to vratiť. Alebo radšej nie?

santer

 9    9. október 2009 o 10:27

Veru tak,priatelia,aj pre mna to bolo naj DM obdobie.A mozno nie len obdobie DM,ale celkovo.Mal som 21,chodil som na vysku a hned v prvy den vydania albumu som si ho kupil.Potom sme sa s kamosom zavreli v internatnom rozhlasovom studiu,kde sme robili a nicim a nikym neruseni sme pocuvali…akoby to bolo len vcera.Boli to emocie,ktore som nikdy predtym ani potom viac pri pocuvani noveho albumu DM nezazil…Dodnes moj najoblubenejsi album a nezabudnutelna zivotna etapa.

dvd18

 10    9. október 2009 o 17:33

...ked tu vsetci tak nostalgicky spominate, pridam sa aj ja smile ...v roku 1997 som mal 12 rokov a po vytriezveni zo skuspin ako BSB, alebo spice girls som sa zacal zaujimat aj o inu hudbu ...vtedy ma dostalo it´s no good (aj ked BOAG som zo zaciatku moc nemusel) a ja som tuzil po CD. Mama mi kupila Ultru a navrhla, ci nechcem aj nejaku depesacku vyberovku ...tak som dostal aj Singles 81-85. Ked som si ich doma pustil, zistil som, ze vacsina pesniciek bola mojimi hitovkami, ked som bol este male decko a pocuval ich v radii ...no a odvtedy som sa nezmenil smile
...este doplnim, ze tesne po vydani Ultry som bol na dvojtyzdennom pobyte v UK a v nejakom meste mali v jednom obchode tricka Ultra ...doteraz lutujem, ze som vtedy uprednostnil zmrzliny pred tym trickom :D ...takze aj pre mna je Ultra po viacerych strankach jednym z naj albumov

Daniel79

 11    10. október 2009 o 10:32

Skvele album, obcas mam tendence povazovat je za jejich vubec nejlepsi. Souhlasim s nazory, ze se jedna o posledni skutecne dobre album DM. PTA mam taky rad, ale to uz mi pripada jako ponekud krecovite a jsou tam nektera hlucha mista…

insight

 12    13. október 2009 o 07:14

hej, pre mna je najlepsie, aj takto s odstupom casu, ma pochmurnu naladu, je plne zaujimavych zvukov, home, insight su pre mna najlepsie pesnicky od dM.

Dangerous

 13    13. október 2009 o 07:45

Když v roce 1997 Ultra vyšlo, objevila se něj skvělá recenze v Rock a Pop nazvaná “Ach tolik tesknoty”, kde se autor rozplýval, jak je úžasné brodit se další a další vrstvou zvukového depešáckého bahna, “tohle není hudba k zavařování okurek”, “tahle investice je skutečně citová, a ne že si to někdo vetkne do názvu”
a také napsal: “Až jednoho napadá, co že to tam ten Alan vlastně dělal” 
A já když sem poprvé slyšel Barrel of a gun, tak sem si to také říkal smile A pokud by mi někdo dal za úkol vybrat skladbu, která je podle mne nejvíce depešácká, zvukově, textově, náladou, klipem… vždycky bych vybral právě Barrel of a gun…
Dobrý výkon na třínohého koně, co říkáte smile
Ale v roce 1997 to spousta fanoušků, tak nevidělo, už tenkrát jich spousta spílalo, že to už není ono, a že to dm měli zabalit po SOFAD, nebo raději už Violator….
No prostě klasika, která se táhne už od Music for the Masses ...Depeche Mode si dovolují nedělat hudbu pro své fanoušky!! Dělají hudbu pro sebe, jak si to mohou dovolit?? Jsou přece naším vlastnictvím, ne?

Hugi

 14    13. október 2009 o 10:00

to Dangerous: 100 bodov! Vystihol si to doonale grin  Barrel patrí tiež do mojej top 3

Daniel79

 15    13. október 2009 o 10:01

Deskou Ultra se DM imho dostali az nekam na umeleckou uroven Nicka Cavea (skoro). Ta deska neni zvukove tak propracovana jako predchozi alba, odhaduju, ze DM takove pomerne stridme aranze zvolili umyslne - velmi dobre se hodi k tem (i na pomery DM) velmi introspektivnim pisnim. Zadna monstrozni dila, ale decentni, zadumcive skladby. Jinak praci Wildera na desce zastoupilo docela dost lidi (6?) a T.S. jako fanouska DM lze podle me svym zpusobem oznacit za zaka A.W., protoze na albu jsou porad patrne vyrazne stopy wilderovy zvukove filozofie. Jinak podle me byl T.S. o dost lepsi producent nez B.H.

Jinak to, ze DM delaji hudbu pro sebe (coz je samo o sobe sporne) jeste neznamena, ze musim aplaudovat vsemu co vydaji.

santer

 16    13. október 2009 o 18:16

Ano,aj ja som bol milo prekvapeny,ze aj bez Alana sa podaril taky skvely album.Zeby som ho bol celu dobu trochu precenoval…?!Ale nie,vsetky dalsie albumy podla mna postradaju bud Alana alebo niekoho ineho s jeho schopnostami.Skoda.

scott

 17    13. október 2009 o 18:32

Dangerous,pamatáš si recenziu v Rock and Pop na album Exciter? Rozhorčení fandovia DM im to dali poriadne zožrať

Dangerous

 18    14. október 2009 o 08:20

Od 97 bych moc rád slyšel live 2 skladby z Ultra,
jako finálovku místo Waiting by mohli zařadit Insight… a také Freestate, je podle mne přímo stvořená pro koncerty.

Dangerous

 19    14. október 2009 o 08:49

T.S. jako fanouska DM lze podle me svym zpusobem oznacit za zaka A.W., protoze na albu jsou porad patrne vyrazne stopy wilderovy zvukove filozofie. Jinak podle me byl T.S. o dost lepsi producent nez B.H

jo, a Ben Hillier je rozhodně žákem Flooda…
http://www.140db.co.uk/?page_id=7

violat1o1r

 20    14. október 2009 o 12:06

Nezabudnem ked vyšlo album ultra ako som do školy nešiel a radšej som sa išiel postaviť pred obchod a čakať kym ho otvoria aby som si kupiť novy album:).Myslím,že vyšlo nejak 20.4.1997,bol pondelok a novy album na svete po toľkych problemoch:)

chmelko

 21    16. október 2009 o 23:13

v prešove bola dostupna ultra necely tyzden pred ofiko vydaním..

kamil d.m

 22    26. október 2009 o 23:17

Výborný album,pěkné vzpomínky.To album prostě můžu,nemá chybu!

insight

 23    4. november 2009 o 07:08

plus booklet, plus ta ciernava, ktora sa nad nimi vtedy vznasala, plus novy zaciatok cely album dokonaly a insight ako skvely zaver albumu. Najkrajsia pesnicka Home, vyborne video barrel.
Tento album si mam chut pustit kedykolvek, ako napr ...and justice for all od Metallicy

DanaM

 24    13. november 2009 o 23:03

Freestate, Insight ci Sister of night - to su uzasne intimne skladby. Ultra bolo moje prve CD od DM. Barrel of a gun je hadam najtemnejsia, najciernejsia DM piesen. a co poviete na klipy z Ultry? fantasticke!! uplne zeriem Its no good smile a psychadelicky Barrel of a gun a nasraty:) Useless….pre mna je toto najlepsi album DM.

Night

 25    13. november 2009 o 23:13

Ultra - môj prvý album, ktorý som si kúpila originál - kazetu v Prahe za prachy z chmelovej brigády….Dodnes nezabudnem, ako si sedíme na česačke po šichte, pijeme ten chmelový nápoj a zrazu z rádia - Home…nádhera, vyštartovala som ako strela a skákala od radosti…nik nechápal čo mi je, báli sa, že som to prehnala s…vom…ach to boli časy…:-)

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa