Česko-slovenský prieskum fanúšikov DM - vyhodnotenie - II.

Pokračovanie vyhodnotenia letného prieskumu fanúšikov Depeche Mode v Českej a Slovenskej republike, ktorý sa stretol so skutočne veľkým záujmom.

Na úvod začnu tím, čím jsem chtěl původně asi končit. Důvod, proč jsem se na konci léta rozhodl zkusit tenhle průzkum zrealizovat, byl můj trochu zvláštní dojem z místní diskuse. Hlavně po vydání Spirit se to začalo místy ubírat směrem, který bych nečekal. Už kdysi jsem tu zmiňoval, že si troufám tvrdit, že v tom nemalou roli hraje věk; věk nás fandů a asi i věk členů Depeche Mode. Ty časté komentáře typu "už to není, co to bývalo" mě v tom takřka utvrdily.

Proto byl věk jednou z hlavních veličin průzkumu. To, jak dlouho Depeche Mode posloucháme, a taky to od kdy, od kterého roku. Na začátek jsem tedy skupinu odpovědí rozdělil na ty, co začali poslouchat DM před rokem 1992 a ty, co po něm. Proč právě 1992? Z mé vlastní zkušenosti vím, že album Songs of Faith and Devotion bylo v mnoha směrech přelomové; pamatuju se, že od DM začala odpadávat nemalá skupina, do té doby věrných fans a naopak je začali respektovat a uznávat lidi, kteří je dřív brali pouze jen jako lepší pop, v oněch grungeových letech to bylo v mém okolí celkem běžné. A výsledek? Posuďte sami:

Popravdě, rozdíly jsou takřka kosmetické, výsledná křivka zůstává zachována, tudy tedy asi cesta nepovede…

Violator versus Spirit
Dalším krokem bylo srovnáni Violatoru, jakožto suverénně nejpopulárnější desky, a novinky Spirit; histogramy věku obou vidíte sami - ani tady se žádné zásadní drama neodehrává, každopádně čtyřicátníci hrají prím.

Fenomén Gahan
Častým sporným bodem v diskusích byl David Gahan, respektive jeho úloha ve skupině. Jak je vidět, dvě třetiny respondentů nedělají rozdíl v tom, zda tu či onu skladbu napsal on nebo Martin, což mě potěšilo. A vedlejší projekty? Pokud bychom brali Soulsavers spolu s Gahanovými sólovkami dohromady, pak se pro Gahanovy vedlejší aktivity vyslovila celá polovina oslovených.

A co Alan?
A teď se začínám dostávat na trochu tenký led… Alan Wilder. Pro mnohé stále cosi jako žijící legenda, člověk, který dlouhou dobu utvářel zvuk kapely, určitě extrémně nadaný hudebník s nesmírným citem pro aranže… a jeho Recoil. Pro srovnání dávám tři grafy histogramů věku: těch, co si oblíbili Gahanovi sólovky, těch, co mají rádi Soulsavers a těch, co inklinují k Recoil.

A tady už určité rozdíly patrné jsou, především ve věkové kategorii do cca 30 let - hodně zjednodušeně se dá říct, že Gahan oslovuje takřka celé spektrum, Wilder má hlavně své čtyřicátníky. A pak je tu další graf, poměr těch, co mají oblíbený Recoil a začali poslouchat DM před rokem 1992 a příznivců Recoil, co poslouchají DM až od roku 1992 - a tady je rozdíl víc než patrný.

Namísto závěru
Nevím, mám-li z dnešní části vyvozovat nějaké závěry, asi ne. Ale myslím, že věk je skutečně nezanedbatelným faktorem v našem vnímání nejen hudby Depeche Mode. To, že většina z nás má s jejich zlatým období na přelomu osmdesátých a devadesátých let spojené vzpomínky na svoje mládí, se asi nedá přejít. Vzpomínám si, že nedávno se podobný "problém" řešil v českých médiích: proč jsou natolik populární staré české televizní seriály, ještě z dob předlistopadových? Znamená to snad, že se lidem stýská po té době, že ji snad dokonce považují za lepší než je ta dnešní? Ne, lidé rádi vzpomínají. Vzpomínají, jak jim tehdy bylo o dvacet nebo třicet míň, jak se všechno zdálo být na dosah, před nimi… Taky si rád zavzpomínám.

autor: sam