Kult

Kult

Píše se rok 1982, ve vysílání švédské televize se objevuje anglická hudební skupina, která už má tři zápisy v britské singlové Top 20, přesto je zpěvák kapely velmi stydlivý, na otázky moderátorky odpovídá nesměle jako školáček a zmateně jako adolescent na prvním rande, bezelstně přiznává, že vlastně neví, o čem to zpívá a ani jeho kolegové nejsou o moc lepší, klepou do svých nástrojů jedním prstem a tváří se jako školní kapela, hrající na vánoční besídce.

Credo quia absurdum est Skončila první dekáda 21. století a v pop music není silnější a obdivovanější kult. Jmenují se Depeche Mode a určitě nejsou nejlepší hudebníci a rozhodně nepatří mezi ty, kteří na podiu improvizují, jenže mají jiné kouzelné ingredience: texty, jež spousta mladých lidí již téměř třicet let dešifruje jako identické s vlastními pocity, elektronické temné melodie, které svým chladem a odcizením zahřívají a jsou tou nejmilejší společností pro mnoho podivných duší a v neposlední řadě je to hlas, kdysi nesmělého zpěváka, který už desítky let zní sebejistě a naléhavě, arogantně a odtažitě, smutně a přesto plný naděje a přátelství. Až kafkovskou metamorfózou musela projít tato kapela od toho trochu směšného vystoupení ve vysílání skandinávské televize roku 1982. V té době existovali Depeche Mode přesně dva roky a události, které se během těch prvních dvou let odehráli, jako by charakterizovali věci následující. "Prostě jsme těmi léty jen tak proklopýtali, hráli jsme vlastní hru a to je důvod našeho přežití", tvrdil v roce 1997 jeden z členů kapely, ale to by byl příliš zjednodušující popis toho, co se skutečně událo. První album vydali v roce 1981 a krátce po jeho vydání se hlavní tahoun ve studiu a skladatel Vince Clarke rozhodl odejít. Aby neodcházel s prázdnou a nenechal kapelu úplně na holičkách, nabídl jim čerstvě napsanou píseň názvem "Only you", která se později stane jednou z nejčastěji přebíraných skladeb historie, jenže zbylí tři členové Depeche Mode byli příliš hrdí než aby brali berličku od někoho, kdo se svobodně rozhodl dát jim vale. Takto hrdě zvednutá čela ukázali Depeche Mode během své existence ještě několikrát. V tom roce 1982 už s nimi vystupoval „náhradník“ za uprchnuvšího skladatele. Jmenoval se Alan Wilder a jeho hudební schopnosti dávali kapele naději, že věšet hlavy je zbytečné a že mají šanci úspěšně pokračovat. Ale je obtížné cokoliv předpovídat, obzvláště budoucnost, a tak jako Holanďané v roce 1974 po prohraném finále na mistrovství světa ve fotbale, neměli potuchy, že se naprosto v identické situaci ocitnou hned na dalším šampionátu, netušili členové Depeche Mode, že jim Wilder řekne po šesti nahraných albech sbohem také. Jenže bylo to právě těch šest alb s Alanem Charles Wilderem v sestavě, co ze snaživých nemotorů udělalo nesmrtelný a naprosto ojedinělý kult. Od industriálem protkané desky „Construction Time Again“ až po komerčních ambicí prosté, o to však poctivější „Black Celebration“ posbírali Depeche mnoho fanoušků, kteří vesměs projevovali jeden zvláštní charakter, v našem světě dosti neobvyklý, totiž oddanou věrnost. Obrázok Z Depeche Mode se stala kapela s vlastním nezaměnitelným publikem, s vlastní image, s vlastním stylem. V roce 1987 bylo autorovi těchto řádků pouhých jedenáct let, dnes mi to přijde neskutečné, ale stačilo slyšet pilotní singl alba Music for the Masses – Strangelove a bylo rozhodnuto. Jenže právě během koncertní prezentace své "Hudby pro masy", se Depeche Mode poprvé setkali s negativní odezvou svého publika. Černooděnci opájející se titulem předchozí desky Black Celebration se těžce smiřovali s tak triviálním „masovým“ názvem, a tak se Depeche dočkali poloprázdných německých hal. "Ten titul byl myšlen sarkasticky, odráží naší neschopnost prorazit dál než k našim skalním fanouškům, jenže mnoho lidí to nepochopilo, obzvláště ne Němci, kteří snad neznají sarkasmus." Takové starosti s fanoušky v bývalém socialistickém Československu, ale rozhodně neměli, a jejich první koncert v Praze toužilo vidět až 100.000 lidí. Obrázok Ale i v době nejúspěšnější desky Violator, někteří fanoušci Depeche Mode svým hrdinům spílali, pro jejich stále znatelnější se přiklánění ke kytaře a blues a také pro větší snahu zaujmout komerčněji zaměřené publikum. A to největší poprask v řadách fanoušků měl teprve přijít. Album Songs of faith and devotion, zapůsobilo jako dopad tunguzského meteoritu, hra na rockovou kapelu a změna image ke stylu, který ještě nedávno patřilo do znepřáteleného tábora, bylo pro tisíce příznivců přespříliš. Pevné jádro ale zůstalo, nerozbil jej ani následný odchod Alana Wildera, ani mnohými nepochopená jubilejní desátá deska Exciter. Obrázok Ke kapele se naopak začali přidávat noví a noví fanoušci, někteří velmi mladí a i oni se nechali svést tím zvláštním kouzlem, které z hudby Depeche Mode prostupuje. Obrázok O tom co je to být členem kapely, jejíž fanoušci žijí kapelou, pořádají společné tábory, party, srazy a mnoho jiných aktivit, vyprávěl Andy Fletcher: "Vystupoval jsem v jednom německém klubu jako DJ, hrál jsem asi pro 200 lidí, a když jsem odehrál svůj set, šel jsem se podívat do horního sálu, kde zněla známá hudba a divoce tančilo více než 2000, tak nějak povědomých lidí, až po chvíli mi došlo, že ta hudba jsou Depeche Mode, ty lidi naši fanoušci s image jako Dave a Martin" Obrázok Navzdory všem svízelům osudu, fyzickým i psychickým útrapám, nepochopení a nepřízni, upevnili Depeche Mode svůj kultovní status a pro mnohé se stali pevným a smysluplným záchytným bodem v dnešním světě. Depeche Mode slaví 30 let. Černooděnce z Čech, Moravy a také ze Slovenska čeká "Black Celebration" 14. 1. v pražské O2 Aréně. Obrázok Dangerous Obrázok

Názory Devotees (28)

chmelko

 1    11. január 2010 o 13:41

nádherná pozvánka do Prahy..

Night

 2    11. január 2010 o 18:29

Pekne si to napísal. Video, o ktorom v úvode hovoríš som dávnejšie našla na internete a naozaj - ten plachý Dave, ktorý tvrdí moderátorke, že nevie presne o čom je pieseň, že to vie jej autor, ktorý práve opustil skupinu…..takto tento Dave je dávno preč a myslím, že chlapci prešli kus spoločnej cesty a urobili riadny kus práce, za čo sme im vďační...

agarvaen

 4    13. január 2010 o 09:34

Skvelý článok Dangerous! Vďaka

Jakub73

 5    13. január 2010 o 13:34

Já tedy taky nechápu, o čem jsou některý Vincovy texty z 1.alba…:-))

I stand still stepping on the shady streets
And I watch that man to a stranger
You think you only know me when you turn on the light
Now the room is lit with danger

Přiznávám..nechápu…

chmelko

 6    13. január 2010 o 19:36

Dave niekde priznal, že ho popularita začala desit v momente ked ho nahanali dievčata po Basildone a spievali mu presne tieto verše..

ja to chápem tak…

nervozne prešliapavam tienistými uliciami
a pozorujem ako sa mi ludia odcuzuju
si presvedčená, že ma prekukneš, ked zasvietiš
a teraz je miestnosť nebezpečne osvetlená..

jozefst

 7    13. január 2010 o 21:32

Turné sa pomaly, ale isto končí a môžeme opäť s napatím čakať s čím prídu opäť. Mohla by to byť opäť nejaká tá päsťovka do hlavy, ako napríklad v prípade SOFAD. Tá päsťovka má síce svoj úder, ktorý však bolí príjemne! Ale nacháme sa prekvapiť, snáď dôvod ešte bude.

Jakub73

 8    2. február 2010 o 04:06

cHMELKO:

mně nejde do hlavy druhá lajna tohoto čtyřverší, podle mě jí nemáš dobře…a pozorujem ako sa mi ludia odcizujú...and i can watch men become strangers - kdyby chtělo být vyjádřeno to, co si myslíš, že je za tím textem, mohl to Vincek napsat takhle, počet slabik je stejný, dá se to zazpívat…prostě mi to nedává smysl grin))

Under

 9    12. február 2010 o 12:08

Pekná exkurzia do minulosti. Normálne ma chytila taká spomienková nostalgia. Ťažko je dnes niekomu vysvetliť aké bolo neuveriteľné držať v ruke žltý papierik s nápisom “Pragokoncert uvádí skupinu DEPECHE MODE, pátek, 11. března 1988”. Ale to bolo neskôr. Pred tým v časoch keď sme vášnivo diskutovali či je lepší Construction alebo Black Celebration to bolo zaujímavejšie. Takmer zo dňa na deň sa objavili depešáci. Väčšinou sme boli roztratení. Ja som bol v triede sám. Pod vytrvalím výsmechom mainstreamových metalistov. Na diskotékach sa depeš nehral, tak sme sa stretávali na poloilegálnej akcii v Záhorskej bystrici. Zaujímavé bolo, že sa v polhodinových intervaloch striedal punk a depeš. Potom stretnutia v Banskej Bystrici, Malackách….

Nejako som sa rozpísal…na záver posledná spomienka…keď sa mojej frajerky pýtal na mňa jej otec, že čo sú to tí depešáci, tak poedala, že sú to takí punkáči čo sa umývajú, chodia do školy a nefetujú...

kačena

 10    12. február 2010 o 20:05

Under-ovi:pekne nás definovala Tvoja frajerka-sa smejem od ucha…
pripomenul si mi diskotéky v Modre,kde sa Depeš hrával,ale naši ma do Modry nechceli púšťať,to boli nervy,keď sa mi ako-tak podarilo dať dokopy peniaze aj na autobus aj na vstupné a potajomky som tam aj tak občas zašla…ale nesmela som zmeškať tuším pol desiaty autobus,lebo by to zistili…to bolo hrozné,diska v najlepšom a ja som aj tak musela mazať domov :(

Under

 11    13. február 2010 o 17:42

Kačene….áno pamätám si, že keď sme chodievali do “Kačáku” v Harmónii, tak tam chodili depešáci z Modry a Pezinku. Z Pezinku tam bol jeden pekár, ktorý priniesol upečený chlieb z logom DM. Možno to boli tí istí ako na diskotéke v Modre. Svet je malý.

kačena

 12    14. február 2010 o 20:48

Under-ovi:ten Kačák mi je nejaký povedomý,ale spomienky sú véééľmi hmlisté...tam som asi veľakrát nebola…no svet je ozaj malý,o Slovensku nehovoriac…v Modre to bol taký malý klub na námestí,išlo sa tam dolu schodmi smile
...tak chlebík s logom DM-mňam!

Under

 13    15. február 2010 o 12:13

Kačene…tam som nikdy nebol. Kačák bola záhradná piváreň nad Modrou. Aký je tvoj najobľúbenejší DM album?

kačena

 14    15. február 2010 o 21:33

Underovi: najobľúbenejší album-to je ťažko povedať-na každom sú skladby,ktoré sa ma veľmi osobne dotýkajú,veľmi citlivo vnímam Exciter,ale asi najväčšia nostalgia je Black Celebration.A Tvoj? smile

Under

 15    16. február 2010 o 22:46

Kacene: Cha az teraz si uvedomujem ake jednoduche je polozit otazku versus odpovedat. U mna tiez z minulosti Black Celebration hoci som bol v absolutnej mensine voci “Construction-istom”. Potom to bolo tazke od Violator po Ultra som Depes pozoroval tak trochu s hrozou. Nenavidim drogy. Zabili mi privela kamaratov. Takze pre mna Ultra bolu znovuzrodenie DM a potom to uz sypalo. Exiter prave pocuvam. Ale tam mas asi ine emocialne vazby. A najoblubenejsia pesnicka? To je tazke…Kacena?

kačena

 16    17. február 2010 o 20:43

Underovi: To je aká otázka? smile To keby si sa spýtal radšej na nejakú najmenej obľúbenú...keď spomínaš tie drogy,kdesi som tu písala,že DM mi vždy dával veľkú silu,okrem obdobia SOTU,to som tie “avantúry” dosť zle znášala a bola som strašne mladá a naivná a nevedela som to pochopiť ako prirodzený dôsledok niečoho a odcudzila som sa im…ale ako sa hovorí-stará láska nehrdzavie a keď niekoho ľúbiš,tak ho berieš so všetkým…tak som šťastná,že som sa k nim stihla vrátiť skôr,než by prestali hrať...  ...takže ping pong: Tvoja najobľúbenejšia? hmm?

Under

 17    17. február 2010 o 23:09

Kacene: Ja som tie drogy nepochopil dodnes. Ale to je ina debata…chvalabohu je to uz za Daveom. Takze ked si oz odrazila lopticku. Kedze je DM prepleteny celym mojim zivotom, tak je to aj o pocitoch a zivotnych situaciach, v ktorych mi pomahali. Z tych rannych But Not Tonight…tu si casto pustam…Any Second Now, ked som pochopil, ze Speak and spell nie je len tuc…tuc. Never Let Me Down Again z prveho koncertu v 88omom, kde som bol s babou, s ktorou som sa neskor ozenil. Enjoy the Silence po troch rokoch cakania na novu vec. Insight…ked sme zistili, ze DM predsa len prezil. Better days a Free z cias PTA…No a samozrejme Wrong, ktory ma fakt sokol a hral som si ho stale dokola…Martyre…a pomahali mi zmierit sa s rozvodom…A aby som neobysiel klasiku, tak Somebody pri rozlucke s Depesakom, ktoreho zabili v 88mom. Posielam lopticku na tvoju stranu stola.

kačena

 18    19. február 2010 o 21:41

Underovi: Tak predsa len skúsim takú moju osobnú hitparádu,ale je to hriech… smile
vynechám celý setlist tohto turné,každý ho s obmenami pozná,takže to nemusím písať,no a k tomu pridávam:Just Can´t Get Enough,The Meaning Of Love,Nothing To Fear,Somebody,Shake The Disease,A Question Of Lust,But Not Tonight,World Full Of Nothing,I Want You Now,The Things You Said,Blue Dress,When The Body Speaks,Freelove,I Want It All,Come Back,Perfect….....
...medzi “čiernymi” aj na čiernu tému:pravdepodobne nie som originálna(čo by bol aj dosť problém pri toľkých fanúšikoch),ale na konci mojej cesty si želám zahrať organovú verziu Enjoy smile
Posielam loptičku,ale u kamoša na pingpongových turnajoch hrávame aj kolotoč,čiže kľudne môže loptičku odraziť aj niekto iný,nech tu s Underom nesebčíme smile
PS:pekne si to zhrnul,ako DM išiel Tvojím životom…

Under

 19    20. február 2010 o 14:46

Aha na koniec cesty som zabudol - Any second now (Voices)....

kačena

 20    20. február 2010 o 16:16

Underovi: Na koniec cesty nezabúdaj… smile
...ale super na tom bude,že aspoň raz budú všetci zúčastnení podľa mojich predstáv-všetci v čiernom smile
...inak-Any s….pekná voľba,veľmi dobre znie aj v súčasnom Daveovom podaní(asi aj lepšie-predsa len,ten zrelý hlas… smile

Under

 21    22. február 2010 o 21:38

Kacene: Any second v sucasnom prevedeni? To nepoznam. Sranda, ze sme si obidvaja vybrali verziu bez bicich.

kačena

 22    23. február 2010 o 22:41

Underovi: Bez týrania priznávam,že som sa pekne sekla…ani neviem prečo-čítam Any Second Now a v hlave mi beží minuloročná štúdiovka Stories Of Old…ale pre poriadok som si vypočula ASN,lebo som tú SOO nemohla dostať z hlavy a kľudne zostávam pri tvrdení: Pekná voľba!
...inak bicie ja rada,ale sú chvíle,keď namiesto vypeckovaných verzií lepšie padnú tie pokľudnejšie a teraz nemám na mysli len tú “poslednú” chvíľu,ale tak hocikedy,keď človek zrovna nie je v stave nejak sa “jašiť” smile

kačena

 23    23. február 2010 o 23:03

Underovi: Any Second Now-voices vypočuté! ...tak pekne smutne to hladí dušičku…

Under

 24    24. február 2010 o 08:27

Kačene: Ano…SOO zo štúdia je neuveriteľne dobré. A ako si to užívajú. Keď som to DVD dostal, tak SOO som si púšťal stále dokola. A vždy keď niekto prišiel na návštevu, tak som sa neudržal a musel si to pozrieť (asi som bol už aj otravný ale všetci chápali moje nadšenie zo SOTU). Dcéra to videla 14x. Prizanala sa mi, že to rátala. Dnes sa na to znovu mrknem.

kačena

 25    4. marec 2010 o 23:24

Underovi: Konečne som si prekontrolovala všetky odkazy v mojej schránke a kuk-tu ešte jeden odkaz k článku Kult. A ako veľkú dcéru takto “terorizuješ” ?
Náš syn mal teraz cez prázdniny takú smolu,že ochorel,tak si so mnou tiež pozrel veci z De Luxe Boxu-bol unesený z toho,akí sú chalani zlatí,keď sa smejú smile
Tak ma to potešilo,že aj on sa na nich so záujmom pozrie aj z tej ľudskej stránky…

Under

 26    8. marec 2010 o 16:57

Dcera ma 21 rokov. Pravdou je, ze si DM rada pozrie. Bola aj na poslednych dvoch koncertoch. Hoci sama je stylovo trochu inde. Isty cas hrala na gitare v Black metalovej kapele…a tvoj syn je aky stary?

kačena

 27    8. marec 2010 o 18:07

Syn má 11 rokov.Na koncerty sme ho ešte nebrali,toto turné bolo mimochodom prvé v mojom živote.Ešte sme si netrúfli ho brať so sebou a keď sme boli v BA a v Prahe v kotli,tak ani neľutujem,že nebol s nami.To by pre neho fakt ešte nebolo.Ale vo Viedni sme mali sedenie a to veru kľudne mohol ísť.Ak sa v šťastí dožijeme ďalšieho turné,určite ho už vezmeme.
Tak to máš už veľkú dcéru. ...a šikovnú,keď hrá na gitare.To ja som sa v jej veku už vydávala…a ako pozerám Tvoju vizitku,tak aj Ty smile

Under

 28    9. marec 2010 o 14:35

Veru tak. Ja som sa tiez zenil. DM teraz robi turne so 4 rocnym odstupom. To bude mat tvoj syn 15 rokov, takze akurat….

Diskutovať môžu iba zaregistrovaní a prihlásení užívatelia.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa