Povídání s Depeche Mode a Röyksopp

Depeche Mode přispěli k letošnímu roku astronomie svým albem Sounds of the Universe v dubnu, desku velké množství přiznivců přijalo s nadšením, stejně jako mnoho kolegů Depeche Mode z branže. Jedněmi z nich je i norská kapela Royksopp, která své povedené třetí album vydala o měsíc dříve a v rozhovoru s členy Depeche Mode se vyznala z lásky k hudbě věčných basildonských outsiderů.

Torbjørn Brundtland: Blahopřejeme k vaší nové desce! Slyšel sem ji a velmi moc se mi líbí. Moc mně potěšilo, že jste se věnovali přípravě, těch malinkých dohrávek na konci skladeb.

Martin Gore: Děkuji. Mám rád malá překvapení, o kterých nemusíš vědět, a přijdou 3 minuty a 17 vteřin po poslední skladbě. Protože se album jmenuje Sounds of the Universe, tak sem vlastně chtěl, aby to bylo 5 minut po závěrečné skladbě, v odkazu na spolupráci astronoma Mark Whittleho a umělce Jonathan Keatse, a jejich “stlačení“ prvního milionu let stáří vesmíru do 5 sekund. (pozn Dangerous: poslechnout si to můžete zde: http://www.wired.com/images_blogs/wiredscience/files/first1Myr.wav). Ale myslím, že to není až tak moc překvapivé.

Svein Berge: Zatím jsem mohl to album slyšet dvaapůlkrát, ale jsem naprosto pohlcen tou hudbou. Jsem váš velký přiznivec, vždy jsem byl. Abych byl upřímný, právě teď sem zatuhl v obdivu (smích). Zatím musím říct, že nejvíce se mi líbí “Wrong”

Dave Gahan: Tak to je v pořádku, tyhle rozhovory jsou vždy nejprve trochu zvláštní. Ano “Wrong” je první singl. Jednomyslně, jsme měli pocit, že tam je nový sound, nový postup v této písni, něco co jsme předtím ještě neudělali. Je to trochu na způsob řečnění a nebo černé komedie.

Berge: Musím to také moc ocenit, a je to pěkné přitažlivé pro někoho, kdo má rád syntezátory.

Brundtland: Zní to jako syntezátorový festival.

Gahan: Tak to rozhodně. Jeden z nejvíce zajímavých balíčků, který nám přišel byl Steiner-Parker tak z roku 1972. Ten téměř nemůžeš ovládat a to se stalo inspirujícím. Museli jsme to hned odpojit, když jsme se zarazili, jinak si to dělalo co chtělo. Museli jsme také hned začít nahrávat, protože jsme z toho nedostali nikdy stejný zvuk dvakrát za sebou.

Berge: Naprosto chápu. Máme Korg MS-20 a je lehce retardovaný, něco je jasně wrong s jeho DNA. Občas, když si myslíme, že je potřeba vložit do skladby něco zvláštního, jsou pokladem právě tyhle věci, které jsou trochu rozbité. Například, MS-20 je jako kytara. CS-80 je jako housle. Musíš mít určitý stupenň virtuosity k hraní na takovéto instrumenty.

Dave, co bylo impulsem vrátit se zpět a použít tolik analogových nástrojů? Když jste byli mladší, vrhali jste se do nových technologií a tyhle starší opouštěli.
Co je teď k vám přivedlo zpět?

Gahan: Skutečné zvuky jsou oproti těm, které vytvoříš na notebooku docela rozdílné. A teď se prostě skládá hlavně na noteboocích. Když jsi mladý, tak můžeš díky moderním technologiím trochu zlenivět, abych byl upřímný. S mnoha těmi nástroji MIDI často nefunguje, zvuk je nepředvídatelný, občas pustíš synťáky a kompletně se vše změní… Nalezli jsme to jako inspiraci k práci na této desce. Nebylo tam dopředu nějaké rozhodnutí používat analogové syntezátory, ale prostě se to tak přihodilo. Bez ohledu na nástroje, Depeche Mode byli vždy skupinou, která se snaží pracovat na popové skladbě. Vždy jsme měli tři témata, přátelství, hledání duchovních významů a vnitřního klidu… vše s jemně aplikovanou S&M tématikou.

Berge: Ano, a take sex a náboženství.

Gahan: Ano, to samozřejmě. Ale to všechno je součást něčeho většího. Album je názvané Universe - Vesmír, protože to je to co si myslíme, že je vyšší sílou. To vyjadřuje to, čeho chceme být součástí, opravdu. Jako lidské bytosti, my všichni chceme být částí něčeho. Prostřednictvím sexu, přátelství nebo náboženství, to je něco kam chceme náležet, potřebujeme cítit v tomto smyslu, že někam patříme.

Ještě, když se vrátím zpět, tak všechna ta zařízení byla hrozně drahá, my jsme je dřív nikdy nevlastnili – byli Daniela Millera. Neměli jsme s nimi až takové zkušenosti. Všechno bylo příliš obtížné nastavit. K nahrazení zvuku, jsme šli do kuchyně a mlátili nádobím a udělali prostě smyčku. Samplování bylo příliš obtížné.

Berge: Jo, to chápu, myslím, že nejblíže kdy jsem se dostal k Synclavieru, tak to bylo ve studiu Petera Gabriela.

Gahan: Nakonec veškeré to vybavení, je téměř jakoby nepodstatné. Jedna ze zvláštních věcí na Danielu Millerovu je, že měl vždy inspirující nápady při skládání a k vytvoření něčeho z ničeho, opravdu jednoduchým způsobem.

Depeche Mode měli příležitost slyšet nové album Röyksopp?

Gahan: Já ano, a jsem příznivcem této muziky. Krása toho alba je v jeho zvukomalebnosti.

Berge: Děkuji. To bylo hnací silou na na albu Junior, vytvořit prostředí či atmosféru a zachytit pozornost posluchače rozmanitostí různých stylů a zvuků. To je právě ten druh lidí, kteří jsou: eklektičtí. Jisté dědictví je zakotveno v naší hudební DNA a Depeche Mode jsou toho součástí.

Brundtland: Myslím, že jsme byli fanoušky Depeche Mode už v době, kdy jsme byli děti. Pocházíme ze severu Norska, z města Tromsø. Upevnili jsme popruhem na předek kola rádio Ghettoblaster a jezdili jsme po místních cestičkách. To byla parádní zábava. Mohli jsme být hlasití, jak jsme chtěli, protože nás nikdo nemohl slyšet.

Gahan: Mnoho skladeb co napsal už Vince [Clarke] se myslím zvukomalebností přibližuje věcem co děláme po jeho odchodu. To byl jeden z důvodů proč po léta pracujeme na vizuální stránce s Antonem Corbijnem, on také chápe naši hudbu filmově, očima fotografa i v širším smyslu. Vždy tam byl vizuální aspekt naší hudby. Když Alan přišel do kapely, tak jsme se mohli mnohem více otevřít vizuální stránce naší hudby.

Berge: Ano, to mi připomnělo VHS co jsme měli, bylo to “Strange” videofilm k Music for the Masses. Sledovali jsme to a milovali tu hudbu, ale také tu vizuální stránku. Říkali jsme si
“OK, to je to o čem to všechno je.”

Filter Magazine, spring 2009