Music For The Masses – krása dekadence plná ironie

Music For The Masses – krása dekadence plná ironie

Music for the Masses je v pořadí šesté studiové album skupiny Depeche Mode. Vydáno bylo u Mute Records 28. září roku 1987. Přineslo skupině mainstreamový úspěch ve Spojených státech poprvé od Some Great Reward a prezentovalo nový hudební styl, započatý na Black Celebration a plně zužitkovaný na jejich zlomovém albu Violator. To vše byl důsledek tří základních pilířů, dva lze připsat továrně na písně Martinu Goreovi a jeho textům a melodiím, a třetí Alanu Wilderovi za jeho syntezátorové kompozice.

Album bylo podpořeno For The Masses tour, během tohoto tour Depeche Mode nahráli své první živé album 101.

Úspěch ve Spojených státech
Album Music For The Masses dosáhlo nejvyšší pozici ve Spojných státech krátce po vydání a to 35. místo v Billboard 200. Album rovněž obsahovalo více singlových hitů než jeho předchůdci. Avšak extrémní úspěch hitu People Are People z alba Some Great Reward a to 13. místo v Billboard Hot 100 jsem jim zopakovat nepodařilo. Přesto tři singly byli úspěšné v Hot 100 .
První singl z alba se jmenoval "Strangelove"a dosáhl #76 a strávil po vydání 6 týdnů v žebříčku nejlepších singlů. Dále se ve Spojených státech objevil singl "Never Let Me Down Again", dosáhl #63 a strávil v "Billboard 200" 10 týdnů. Tento úspěch zopakovalo "Behind the Wheel", které se v hitparádě pohybovalo velmi podobně. To bylo příčinou proč se Depeche Mode rozhodli znovu vydat úvodní singl "Strangelove" (a to jako "Strangelove '88"), které s novým “americkým” videoklipem dosáhlo dokonce 50. pozice, tedy nejvýše z celého alba.
Podobný průběh se odehrával i ve Velké Británii. Singlem "Strangelove" dosáhli druhé nejvyšší pozice od roku 1984, "Strangelove" bylo v UK hit #16. Další singly z alba se lehce nedostaly do Top20. "Never Let Me Down Again" bylo 22. a “Behind The Wheel” #21 v UK Hit List. Album dosáhlo pouze 10. místa ve Velké Británii, tedy nejhorší albové pozici spolu s debutem “Speak And Spell”

Největší hitparádový úspěch měli Depeche Mode již tradičně v Evropě. V tehdejším Západním Německu (pro mladší: před rokem 89 bylo Německo rozděleno na Východní (“socialistickou”) a Západní (“kapitalistickou”) část, jako důsledek rozdělení dle demarkačních zón mezi čtyři vítězné mocnosti (Francie, Velká Británie, USA a Sovětský svaz) po druhé světové válce) se singly "Strangelove" a "Never Let Me Down Again" které se staly velkými hity a vyšplhaly se, až na druhé místo německého žebříčku. "Behind The Wheel" bylo 6. a singl původně určený jen pro francouzský trh "Little 15" dosáhli v Západním Německu místa šestnáctého.

Přes tento úspěch byly německé haly během mamutího For the Masses tour poloprázdné. Skalním fanouškům, kteří se těšili z názvu předchozího alba “Černá oslava” bylo pojmenování “Hudba pro masy” proti srsti. A obviňovali na stránkách klubového fanzinu Depeche Mode z příklonu ke komerci. Martin Gore reagoval: “Hudba pro masy" je ironický až sarkastický titul, náražející na naši neschopnost se výrazně prosadit, ale Němci nedokážou pochopit sarkasmus”

• Další komplikací pro skupinu během turné byla výrazná instrumentální skladba “Pimpf”, která skupině vynesla výtku, že v kombinaci se zavěšenými černo-červenými vlajkami na úvod show podporuje neonacistické tendence. Což Depeche Mode vehementně popírali, Andy Fletcher pro německé Bravo slovy: “ My že jsme fašisti? Pořádně si poslechněte naši píseň “People Are People”!
• Ale nakonec i v Evropě se Depeche Mode dostalo výrazných úspěchů, mj, vystoupili poprvé v tehdejším Československu. Pro skupinu bylo neuvěřitelné zjištění, že v zemi kde se neprodala jediná jejich deska, zná pátnáctitísícové publikum slovo od slova všechny jejich písně.
• Největší úspěch na tomto turné, ale Depeche Mode nakonec zaznamenali ve Spojených státech a to před 75,000 fanoušky v kalifornském Rose Bowl. Během americké části turné Depeche Mode natočili dokumentární film s názvem 101.
• Na konci skladby “Pimpf” je krátký 30 vteřinový instrumentalní počin s názvem "Interlude #1: Mission Impossible".
• Na úvod skladby "To Have And To Hold" říká muž v ruštině "V dokladah rassmatrivayutsya evolyutsiya yadernyh arsenalov i sotsial'no-psihologicheskiye problemy gonki vooruzheniy" “Zpráva bere v úvahu vývoj jaderných arsenálů a sociálně – psychologických problémů závodů ve zbrojení.” Alan Wilder, který toto k písni přidal, neměl ani potuchy o významu této věty.
• Zvuk připomínající dýchání během "I Want You Now" je nasamplované roztahování akordeonu.
Sténání během této skladby je nahráno od děvčat, které, podle Wildera, odchytili v blízkosti studia (O tom jestli je sténání jen hrané či skutečné se Alan Wilder již nezmiňuje :)


Music For The Masses bylo prvním albem, které oficiálně vyšlo v bývalém Československu, vydal ho v licenci Supraphon a místo standardního bookletu s texty písní se v něm objevil pohled „socialistického DJ“ Miloše Skalky na historii Depeche Mode


Booklet, CS vydání:

Když britské rockové kvarteto Depeche Mode končilo v červnu roku 1988 vystoupením v amfiteátru Rose Bowl (Pasadena, Kalifornie) své mamutí turné, přišlo se na jeho společný koncert se souborem Orchestral Manouevres in The Dark (OMD) podívat sedmdesát tisíc návštěvníků. Nás při tom mohlo těšit, že jsme Depeche Mode – jako jednu z mnoha aktuálních do té doby – uvítali rovněž v Praze, konkrétně 11.března 1988 na beznadějně vyprodaném koncertu v pražské Sportovní hala ČSTV.

Základní sestava Depeche Mode vznikla už v roce 1976, kdy soubor jako školní kapelu v Basildonu (hrabství Essen) založili Martin Gore, Andy Fletcher a Vince Clarke, k nimž se později přidružil zpěvák Dave Gahan. Zprvu šlo o skupinu hrající v obsazení dvou kytar a jednoho syntezátoru, po odchodu ze školních lavic dala skupina syntezátorům přednost a kytary vzaly za své. Jak praví „legenda“ název pro svůj soubor našli členové v jednom z francouzských módních žurnálů..

V roce 1980 si skupiny v londýnském nočním klubu Bridge House šiml majitel gramofonové firmy Some Bizzare Records Stevo, který sice souboru nenabídl kontrakt, ale jeho nahrávku Photographic zahrnul na kompilační album Some Bizzare Album, kde se Depeche Mode objevili v sousedství skupin Soft Cell, Blancmange či The and Naked Lunch.

V té době také skupina rozesílala demosnímky svých skladeb na nejrůznější místa, ale ohlas byl prakticky nulový. Když Depeche Mode v únoru roku 1981 vystupovali jako předkapela souboru Fat Gadget, padla do oka majiteli a producentovi gramofonové firmy Mute Danielu Millerovi, který nezaváhal a přišel s nabídkou vytoužené nahrávací smlouvy. Snad z vděčnosti za pomoc, bez níž kdo ví jak by další kariéra Depeche Mode vypadala, zůstala skupina firmě Mute věrná i v době, kdy dostávala lákavé nabídky od mamutích gramofonových společností.

Depeche Mode debutovali singlem Dreaming of Me, který napsal Clarke a produkoval Miller, ale deska ještě zdaleka neznamenal průlom do britské hitparády, natož do světových žebříčků. Nicméně v britské Top 100 dosáhla sedma padesáté pozice, což zase na bezejmennou kapelu nebylo tak strašné… Dreaming of Me vyšlo v dubnu 1981, hned o dva měsíce později Depeche Mode na gramofonový trh další malou desku, tentokrát s titulní stranou New Life – a ohlas byl podstatně slibnější, konkrétně jedenácté místo v Top 20. V říjnu téhož roku si kvartet ještě polepšil – snímek Just Can´t get Enough vysoupal na osmou příčku hitparády a na sklonku roku se Depeche Mode představili se svým debutovým albem Speak and Spell, které se v sousedství věhlasnějších souborů a sólistů propracovalo až na desátou pozici nejžádanějších LP desek. Bezprostředně po vydání alba se Vince Clarke zcela překvapivě rozhodl pro odchod – dával přednost komponování a studiové práci, plány rozšíření koncertní činnosti mu přestaly vyhovovat. V prosinci 1981 tedy Clarke Depeche Mode opouští, aby posléze zformoval osobité duo s Alison Moyet (Yazoo) a v pětaosmdesátém roce spolu se zpěvákem Andym Bellem další úspěšné duo Erasure. Zdálo se, že další osud Depeche Mode je značně nejistý, neboť Vince Clarke jako bezmála výsadní tvůrce repertoáru v podstatné míře určoval repertoárové zaměření a vlastně celkový profil skupiny. Nicméně obavy se ukázaly být liché, neboť Clarka coby skladatele pohotově zastoupil syntezátorový hráč Martin Gore, jehož skladby bez přerušení logické kontinuity navázaly na někdejší kompozice Clarkovy.

Už v lednu 1982 nastoupil na uprázdněné místo u Depeche Mode bývalý hráč na syntezátory a vokalista skupiny The Hitmen Alan Wilder; Depeche Mode brali zprvu jeho angažmá jako dočasné, protože soubor čekalo prestižní turné po Spojených státech, ale Wilder se v sestavě osvědčil natolik, že se stal plnoprávným členem kvartetu. V mezidobí po Clarkově odchodu a před Wilderovým příchodem natočili Depeche Mode další singl See You, který v době jejich koncertního debutu v newyorském The Ritz Clubu okupoval šestou příčku britského žebříčku. Singly The Meaning of Love (12. pozice) a Leave in Silence (18) předznamenaly vydání druhého alba souboru, které se na trhu objevilo na podzim roku 1982 pod názvem „Broken Frame“. Není bez zajímavosti, že na gramofonových deskách jsou - co se komerční úspěšnosti týče – Depeche Mode bezmála hradně britskou a kontinentální záležitostí, neboť až na nepatrné výjimky se zámoří v hitparádách neobjevují (jednou z nemnoha nahrávek,které se prosadily v americkém žebříčku, je třináctá pozice singlu People are People, který v Britániivystoupal na 4. místo v roce 1984, v USA na 13.pozici v roce 1985) Přitom však jejich koncertní vystoupení jsou na druhé straně Atlantiku přijímána s nadšením..

Na singlové úspěchy roku 1983 Get the Balance Right a Everything Counts navázalo v témže roce album Construction Time Again, v pořadí třetí dlouhohrající deska souboru. O rok později se k diskofilům dostalo čtvrté album nazvané Some Great Edward a v pětaosmdesátém roce představili Depeche Mode kompilační album The Singles 1981 -1985, které jak název napovídá – obsahovalo nejvýraznější singlové úspěchy skupiny v daném období. Zmínku si zaslouží i vtipná obálka, která formou koláže využívá nelichotivé novinové recenze na produkci souboru…
Hned na počátku roku 1986 se Depeche Mode nastěhovali do berlínského studia společnosti Hansa, aby se soustředili na nahrávání další dlouhohrající desky – na pilotním singlu Stripped použili poprvé během své nahrávací aktivity znovu kytaru (15. místo v britské Top20) a album Black Celebration vstoupilo do britského albového žebříčku týden vydání na 4. příčce. V létě téhož roku, v návaznosti za delší koncertní šňůru, si Depeche Mode berou osmiměsíční dovolenou, během níž se věnují přípravě repertoáru pro další album. Konkrétní podobu začíná dostávat v únoru roku 1987 v Paříži (The Studio Guillaume Tell) pod dohledem zvukového mistra a producenta Davea Bascombea. V květnu respektive září téhož roku vstupují do singlového žebříčku nahrávky Strangelove a Never Let Me Down Again, v říjnu se objevuje v hitparádě sedmé album skupiny Music For The Masses (10. místo v Británii, 35. pozice v USA). V září následujícího roku představují v satelitním televizním programu MTV (Music Television) Depeche Mode novou verzi hitu Strangelove a prodej alba Music For The Masses překračuje v celosvětovém měřítku hranici dvou a půl milionů kopií… Jaro roku 1989 bylo ve znamení dokončování dokumentárního filmu 101, který se skupinou pořídil režisér D.A.Pannebaker (viz jeho film Don´t Look Back věnovaný tvorbě Boba Dylana). „Stojednička“ je ohlašována i v podobě klasického černého alba, kazety, CD disku a videa…

Hudební tvorba Depeche Mode, na první poslech možná poněkud monotónní až stereotypní, bohatě využívá možnost syntezátorů a dalších současných technických vymožeností, jimiž skupina dosahuje osobité zvukové malebnosti, která se stala poznávacím znamením jejich tvorby. Zvukové plochy vytvářené předivem syntezátorů se dokonale snoubí s Goreovým vokálem (jeho nezúčastněnost a ležérnost je jen zdánlivá) a jako celek působí nahrávky Depeche Mode velice sugestivně. Ovšem pouze v tom případě, jste-li se skupinou naladěni na stejnou vlnu oné poněkud kultovní tvorby v rámci jakési „černé oslavy“. A patříte-li navíc mezi početné vyznavače podobně koncipované hudební produkce včetně atributů jdoucích mimo rámec hudební tvorby (oblékání, účesy atp.), která si v textových obrazech mimo nejběžnějších témat všímá i palčivých otázek mezilidských vztahů či životního prostředí, pak je album Music For The Masses představující tu nejreprezentativnější ukázku produkce Depeche Mode, tím nejvítanějším hostem na vašich gramofonech. . .

Vydáno:
28 září, 1987

Produkováno:
Depeche Mode, David Bascombe, a Daniel Miller

1. "Never Let Me Down Again" – 4:47
2. "The Things You Said" – 3:55
3. "Strangelove" – 4:38
4. "Sacred" – 5:01
5. "Little 15" – 4:14
6. "Behind the Wheel" – 5:17
7. "I Want You Now" – 3:28
8. "To Have and to Hold" – 3:08
9. "Nothing" – 4:12
10. "Pimpf" – 3:56

Názory Devotees (142)

Čítať a pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa