Malaysia Star - The Best of Depeche Mode Volume 1

Do země hrdiny Sandokana, tedy Malajsie, nejspíš právě dorazila poslední výběrová deska Depeche Mode. Jak ji vidí recenzent anglicky psaného deníku Malaysia Star se můžete přesvědčit na následujících řádcích.

Reviewer: CHUA CHERN TOONG Malaysia Star, Malaysia - 8.7. 2008 Artist: Depeche Mode Genre: Pop (Mute/EMI) Je fascinujícím úkolem, vydat se po stopě trajektorie kterou zanechává kariéra synt-popové ikony Depeche Mode. Kdo by si býval pomyslel, že vážný ale lehce zastaralý a načechraný novoromantický popový outfit, že nepříznivý start na jednom z velkých londýnských předměstí se promění v jedno z největších elektronických uskupení v hudebním průmyslu? Co dělá příběh ještě více úžasný, je skutečnost že singly z měkké rané fáze Depeche Mode jsou naprosto nepodobné k téměř divadelním mini-epickým singlům z pozdějšího období, vyvolává až pochybnost, že jsou napsány a představovány stejnými lidmi. Ta radikální změna stylu, ta zvuková transformace Basildonských chlapců, kterou prošli uprostřed 80. let je zřejmou analogií k rozhodnutí Boba Dylana v zít do ruky elektrickou kytaru v roce 1965. Jako možnost proniknout do celého příběhu Depeche Mode, ale nemuset utrácet těžké peníze za všechna oficiální alba, se zdá výběrovka The Best of Volume 1 naprosto vhodná. Je naplněna 18 skladbami, od okamžiku kdy skupina vstoupila do hudebního byznysu, pokrývá tři dekády a 11 studiových alb, tato nová kolekce zajisté trumfuje dvě předchozí kompilace skupiny The Singles ‘81-‘85 a The Singles ‘86-‘98 Zatímco nová kompilace ukazuje všechny zmíněná období Depeche Mode, dva předchozí výběry se zabývají jen v názvech uvedenými obdobími a nemohou tak vypovědět celou depešáckou ságu. Úvodní songy jsou nepochybně z raných počátků, "Just Can’t Get Enough" byl první opravdový průlom, zářivý lehkou rukou napsaný popík od skladatele Vince Clarkea (který brzy odešel, aby zformoval více komerční Erasure) se může honosit jako nejvýraznější synth popový hit raných 80.let. Naivní nádech pokračuje v roztomile hloupoučké "see You", jež je podmalována velmi jednoduchou linkou z Casio keyboardu. S odchodem Vince Clarkea, převzal skladatelské povinnosti kytarista Martin Gore, který postupně přináší prohlubující se temnotu, více vyzrálosti a více kreativity. To je evidentní v kapitalismus odsuzující skladbě "Everything Counts" (trvale zpívané publikem během koncertů skupiny), dále v industriální společnost komentující "People are People" a samply naplněnou ódu na sadomasochismus "Master And Servant" a deprimující až nihilistickou "Shake The disease" Zmínit je třeba rovněž práci multi-instrumentalisty Alan Wildera, jehož fenomenální produkce a aranžerské dovednosti rozkvétaly právě v pro skupinu revolučním období, tedy uprostřed 80. let. Skupina sama sebe přetvořila ve vůdce alternativní pop-music, což kulminovalo na slibném "Music for the Masses" (1987), epochálním Violator (1990) a přímo kolosálním "Songs of Faith and Devotion" (1993), podporované jejich singly. Naparující se electroblues "Personal Jesus" je uhrančivé i po všech těch letech, vznešená "Enjoy the Silence" stále vzbuzuje úctu svým mimořádným orchestrálně syntezátorovým aranžmá, a jednoakordový grunge nášlap "I Feel You" posluchačský úžas. A jsou tu další výkjimečné singly, jednoduchá ale efektivní "Strangelove", téměř filmová katolická zpověď "Walking in My Shoes" a power-pop klasika " Never Let Me Down Again" Obrázok Wilder odešel uprostřed 90. let, kvůli nepřekonatelným rozdílům se zbytkem kapely, ponechal zbývající členy hledat profesionální pomoc zvenčí pro své pozdější práce. Šéf Bomb the Bass Tim Simenon byl přibrán k práci na albu "Ultra" (1997), které vydalo nejméně jeden funkčí singl, chladný, hrozivý, o neopětované lásce napsaný song "It’s No Good" Mark Bell byl přizván k další produkci a zapůjčil was drafted for production duties next, and he lent a odlišný, ambientní zvuk albu "Exciter" (2001), které předcházel snový singl "Dream on" Tiše důvěrné "Precious" z alba "Playing the Angel" (2005) bylo oslavováno jako návrat na výsloní, ze zklamáních přibližně posledních 10 let. To už ale ve spolupráci s Benem Hillierem. Ve výsledku je The Best of Volume 1 je důkladné a metodicky prozkoumávající jedné z nejzásadnějších electro kapel a tvoří brilantní antologii nejdůležitějších synth-popových písní vůbec. Zatímco po stylové stránce jsou tracky v této sbírce z rozličných období, The Best of Volume 1 představuje komplexní přehled různých inovativních postupů, které si skupina po léta osvojovala, a tím vytvořila jednu z nejlepších synth-popových institucí, která funguje dodnes.

Názory Devotees (1)

Dangerous

 1    15. júl 2008 o 13:45

to Substance242: souhlas, myslím, že remasterované edice dokázaly, že u alb DM (od roku 1984) je uvádět letopočet naprosto zbytečné, DM nikdy neomezovaly vlastní nápady, ale jen dostupná technika…

P.S. Ultra 87, je samozřejmě nesmysl, dík smile