Dave Gahan: Hudba je bláznivá věc

Depeche Mode jsou zpět! Dave Gahan se v článku německého zpravodajského magazínu Focus zmiňuje například o střízlivém vystupování či prezidentovi USA Baracku Obamovi.

Sex, drogy, new wave – Dave Gahan během své kariéry zažil takřka vše, co musíte jako zpěvák zažít. Zrovna teď jeho skupina piluje společné nové album. V rozhovoru se Gahan ladí na politickou strunu a mluví o střízlivém vystupování.

Jak pracuje Dave Gahan?
Na své mobilu mám šestnáct hodin hlasových záznamů. Někdy se jedná o malé nápady nebo to jsou zaslané kytarové linky. A potom nahrávám zpěv přímo na mobil. Proto mám všechny ty malé záznamy. Nemyslel jsem si, že jich je tolik. Jsem si jistý, že tak patnáct hodin nestojí za nic.

Jak se Depeche Mode po všech těch letech úspěchu motivují?
Pořád mám tuhle touhu být součástí světa, vesmíru, života. Skrz hudbu mám pocit, že se tomu všemu trochu přibližuji. Hodně jsem si rozšířil svůj horizont. To mě přivedlo k tomu sejít se znovu se skupinou a také nahrát pár svých písní.

Jak došlo k novému albu?
Martin mi poslal svůj demo materiál, napsal pár skvělých písní. Potom jsem přemýšlel nad tím, jak se s těmi písničkami ztotožním. Pokaždé je to výzva.

Kolik skladeb se dostane na stále ještě bezejmenné album?
Nahráli jsme dvacet písniček. Na album se jich dostane asi dvanáct, poslední výběr bude dost těžký. Když jsme s Martinem v pátek (19.10.) opouštěli studio, říkali jsme si: To byla od začátku do konce dlouhá cesta. Budou tam i písně bez hitového potenciálu. Protože jsme chtěli udělat něco, co bude fungovat jako celek – jako u starých koncepčních alb. Je mi jasné, že spousta lidí už tímto způsobem hudbu neposlouchá.

Kdo produkuje album?
Flood (producent Mark Ellis) mixuje album v Londýně. Poslechli jsme si pár skladeb a znějí skvěle. Produkoval s námi „Violator"(1990) a „Songs Of Faith And Devotion"(1993). Zná nás. Zná hudbu. Ví, odkud pocházíme. Ví, co těmi alby chceme říct. Když si poprvé poslechl nahrávky, řekl: Na Depeche Mode je to velmi zralý zvuk. A myslím, že má pravdu. V písních cítím vliv blues. Je to silné album. Velmi se hodí k tomu, co jsme udělali v minulosti.

Co z vás na pódiu dělá velkého interpreta?
Mnoho let jsem si myslel, že mi k vystupování a dosažení svých uměleckých hranic dopomůžou drogy a alkohol. Ale nakonec jsem byl jen prázdný. Letos mi bylo padesát, cítím se dobře. Prostě se snažím žít přítomností a užívat si tyto skvělé věci, které se v mém životě stále dějí. Když jsem na pódiu, cítím se být součástí vesmíru. Hudba je bláznivá věc, která něco takového umožňuje.

Dojde ke comebacku bývalého člena skupiny Alana Wildera?
Hráli jsme spolu na turné v Londýně. Bylo to fantastické. Když odešel (1995), byla to pro nás divná záležitost. Přál bych si, aby to neudělal, protože mohl pracovat na dalších projektech jako Martin nebo já – a my se přitom pořád vracíme k sobě. Obohacuje nás to pro práci ve studiu. Ale: Alan se posunul dál a my jsme také někde jinde.

V USA probíhají volby – zajímá vás to?
Viděl jsem debaty (mezi prezidentem Barackem Obamou a vyzyvatele Mittem Romneym), akorát poslední jsem propásl. Doufám na další čtyři roky s Obamou. Myslím si, že je skvělý muž na práci, kterou musel převzít. Dnes mě to vše zajímá o dost víc než dřív, když mi bylo třicet. Přemýšlím o tom mnohem víc. Mé děti by měly dělat pozitivní věci. Možná nezměnit zrovna všechno, ale něco, co udělá život hodnotnější, aniž by ho zničil.