Dave Gahan: Být mrtvý je nepopsatelně špatný pocit

Zpěvák Dave Gahan a producent Rich Machin ze Soulsavers poskytli online rozhovor pro německý magazín Focus. Gahan mluvil o své zkušenosti se smrtí a hledání domova, Machin vyprávěl o důležitosti kontaktů v hudbě a co potřebuje umět dobrý producent.

Dave Gahan

Focus: Pane Gahane, zrovna jste se Soulsavers natočil album, které se jmenuje „The Light The Dead See“. Máte ponětí, co se stane po smrti?

Gahan: Myslím, že se nestane vůbec nic. O to hlouběji v sobě cítím, že má život každého z nás nějaký hlubší smysl. Vnímám jako těžký hřích, nesnažit se ze všech sil ten smysl najít.

Focus: Jaký by mohl být?

Gahan: To je zřejmě velmi subjektivní. Pro mě je smysl v tom vyvíjet se jako hudebník, zápasit sám se sebou a spolupracovat s inspirativními lidmi. Je to dar, moct víc jak třicet let dělat hudbu, která spojuje lidi a překračuje hranice.

Focus: V roce 1996 jste byl po předávkování heroinem a kokainem dvě minuty klinicky mrtvý. V roce 2009 jste si musel nechat odstranit rakovinový nádor na močovém měchýři. Změnily tyto zkušenosti Váš koncept života a smrti?

Gahan: Je možné, že měly vliv.

Focus: Už ne?

Gahan: To předávkování bylo už dávno. Tehdy jsem byl mnohem mladší. A velmi hloupý. Vydal jsem se na špatnou cestu a myslel si, že v cíli se všechno srovná. Tak tomu však nebylo. A cestou zpátky jsem se často ztratil. Mnoho lidí nemělo takové štěstí. Samozřejmě to beru jako obrovský dar. Ale jak vidíte, navzdory tomu si nemyslím, že od té doby dělám vše lépe nebo dokonce bezchybně.

Focus: Možná ovšem od té doby máte lepší pocit?

Gahan: Je hodně dnů, kdy si připadám neskutečně inspirovaný touto nádhernou planetou, na které žijeme. Na druhou stranu také často ráno vstanu, kouknu do zrcadla a říkám si: „Zatraceně, to, co na mě tady zírá, se mi vůbec nelíbí!“ Pořád ještě zažívám dny, kdy mám pocit, že tohle není žádný život. Ale potom vidím tolik života a světla v lidech kolem. To mě zase vzpruží. To pro mě znamená „The Light The Dead See“.

Focus: Viděl jste během zástavy srdce nějaké světlo?

Gahan: Takovou zkušenost jsem neměl. Slyšel jsem to od jiných lidí, ale sám jsem neviděl ani světlo, ani žádný tunel. A anděly a boha, ať je to cokoliv, také ne. Zažil jsem pouze absolutní černé nekonečno. Byl to nepopsatelně špatný pocit. A najednou tu byla nesmírná síla, která mě přivedla zpět. Další, na co si vzpomínám, byli záchranáři v sanitce, kteří říkají: “Páni, jste zase zpátky.“

Focus: Ve skladbě „Take Me Back Home“ zpíváte: „Domov je tam, kde chci být“. Pořád ještě hledáte svůj domov?

Gahan: Nacházím jej příležitostně. Fyzicky je to zatím přirozeně New York, kde žiji se svou rodinou. Rád se dívám, jak mé děti vyrůstají. A moje žena je neuvěřitelná. Nepřistupuje na moje hlouposti a vrací mě zpátky na zem, když ztrácím pevnou půdu pod nohama.

Focus: A metafyzicky?

Gahan: Pro mne domov znamená hlavně najít mír. Najít v sobě něco, k čemu už nemusíš aktivně nic přidávat, o čem víš, že tam patříš. Bylo mi umožněno tam nahlédnout. Od té doby vím, jak moc cenné je být inspirován a inspirovat další lidi.

Focus: Teď mluvíte jako starý člověk.

Gahan: V každém případě jsem mezitím dost starý na to pochopit, jak skvělý život jsem doteď měl. A jelikož mám v plánu tu ještě nějakou chvíli zůstat, jsem nekonečně šťastný za to, že se mi pořád nabízí příležitosti pracovat s lidmi jako Rich (Machin) na projektech jakým byla deska Soulsavers.

Focus: Je deska věčným bojem, snahou jak Vaším skladbám najít cestu na album Depeche Mode, další emancipace od Martina Gorea, hlavního skladatele skupiny?

Gahan: V tuto chvíli už to není žádný boj. Dřív ano, ale teď jsme se s Martinem zlepšili v rozdělování tohoto území. Jestli, tak je to má vlastní emancipace.

Focus: To musíte vysvětlit.

Gahan: Když si poslechnu tu desku, dokážu se najednou identifikovat s tím chlápkem, který na ní zpívá. Jako bych to ani nebyl já. Vždy jsem chtěl psát hudbu, se kterou se ostatní mohou ztotožnit. Hudba, která jím poskytne třeba něco jako pocit úlevy. Teď to mám se svými písničkami taky tak.

Focus: Dokážete sám sebe poslouchat jako třetí osobu?

Gahan: Přinejmenším si to album dokážu poslechnout s nadhledem. A to je podobné jako kdyby tu hudbu napsal někdo jiný.

Focus: Je něco pravdy na tom, že se v Německu těšíte větší úctě než ve zbytku světa?

Gahan: To je pravda, ano. Avšak nevím, proč tomu tak je. Každopádně, němečtí fanoušci tu byli od počátku. Hodně lidí, kterým je dnes čtyřicet, začalo poslouchat naší hudbu když jim bylo sedmnáct. Pro ně je skupina součást života. Stejně jako je Německo částí života Depeche Mode. Martin žil v Berlíně. Nahrávali jsme tam. Nevím, jestli bychom ještě existovali nebýt Německa. (směje se)

Rich Machin

Na albech Soulsavers v minulosti zpívalo několik nezaměnitelných hlasů posledních dvaceti let: Mark Lanegan, Richard Hawley či Mike Patton z Faith No More. Pro aktuální dílo „The Light The Dead See“ se jim podařilo získat Davea Gahana, který jen s Depeche Mode prodal přes 100 miliónů alb. Fascinující.

Focus: Pane Machine, jak se Vám daří?

Machin: Jsem velmi, velmi unavený.

Focus: Oslava se protáhla?

Machin: Ukřičené děti.

Focus: Lanegan, Hawley, Patton, Gahan: zdá se, že máte dobré kontakty.

Machin: Očividně máme dobrý okruh přátel.

Focus: V tom je ten trik?

Machin: No, ano, fígl je v tom, že skoro každý, s kým jsme spolupracovali, byl fanouškem našich předchozích prací.

Focus: Gahan, soudě podle některých výroků, našel zalíbení v albu „It’s Not How Far You Fall, It’s the Way You Land“.

Machin: Správně. Když jsme spolu byli na turné, napadlo nás psát skladby společně. Takže jsem mu poslal několik velmi hrubě načrtnutých návrhů a on je rozvíjel dál a potom mi je poslal zpátky.

Focus: „The Light The Dead See“ tedy skutečně vzniklo tak, že jste si vzájemně posílali soubory?

Machin: S Daveem ano.

Focus: To je překvapivé. Vše zní tak intimně.

Machin: Děkuji. Kdyby to tak nefungovalo, učinil bych tomu okamžitě přítrž a řekl bych „Musíme si domluvit společný termín ve studiu“.

Focus: Měl jste strach, když jste poprvé otevřel soubory, které Vám Dave poslal?

Machin: Strach? Proč?

Focus: Výsledky se vám nemusely líbit.

Machin: Aha, takhle. Ano, byla tu jistá nervozita. Ale hned od začátku to fungovalo výborně. Nikdy jsme spolu nevedli nepříjemné rozhovory, ve kterých bychom museli diskutovat o naších vizích.

Focus: Nabyli producenti v posledních letech na významu?

Machin: Abych byl upřímný, neznám skoro žádné producenty.

Focus: Teď žertujete.

Machin: No tak dobrá. Možná máte pravdu. Třeba když si vzpomenu na Neptunes; ti dnes pravděpodobně znají víc lidí než The Bomb Squad v nejlepších letech Public Enemy.

Focus: Co musí umět dobrý producent?

Machin: Možná to bude znít banálně, ale: poslouchat. A na to jsou potřeba dobří studioví technici, kteří mají pod palcem mikrofony a kabeláž. Když musíte sám lézt pod stolem abyste něco zastrčil jinam, přicházíte o důležité momenty.

Autor: Jakob Biazza