Cesta nekonečným vesmírem

Cesta nekonečným vesmírem

Recenzia albumu depechemode.cz. Není opravdu jednoduché napsat recenzi na album Sounds Of The Universe, které všichni tak netrpělivě očekávají a obzvláště ne po jednom poslechu. Těžko posuzovat z pozice fanouška a být přitom objektivní a nezaujatý.

Nicméně můj první dojem z alba je takový, že je nelze srovnat s jakýmkoliv předcházejícím, je naprosto jiné, ale přeci nese rukopis Depeche Mode. Zvuky, melodie jsou neopakovatelné a nové, skvělé nápady v aranžích a texty jako vždy mají co říct a umí oslovit, tak jak to Gore včetně Gahana dokáže a dokázali nesčetněkrát. Věřím, že každy si najde tu „svou" skladbu a na album, jako na celek bude nahlížet po čase tak jako na ostatní, již vydaná alba. Vše prověří čas a vím, že se dostane mnoha fandům pod kůži jako tolik opěvovaný Violator nebo Songs Of Faith And Devotion, které dozrály jako víno. Sounds Of The Universe ukázalo a všem ukáže to, že Depeche Mode jsou opravdu profesionálové, ví, jak muziku udělat a dělají to opravdu dobře. Vrátit se o tolik let zpět, použít staré přístroje a dokázat je zakomponovat do dnešní podoby a přitom zůstat svý, tomu říkám umění. Dýchá z něj záměrný návrat ke kořenům, až hravé náznaky "starých časů", alegorie dotažené do dokonalosti. Z alba je cítit a znát soudržnost a sblížení Gahana s Gorem, to byl můj první dojem při poslechu. Gahanův hlas jako by dospěl, vyzrál, je z něj cítit naléhavost, každou skladbu prožívá a barevností hlasu dodává na kompletnosti. Goreho vokály všemu dodávají na „šťávě" a náladě a v jednotlivých písních je jich opravdu dost. Nevím, jestli dokážu vystihnout každou skladbu přesně, budu se snažit, přiznám se, že by bylo potřeba trochu víc času, ale zkusím to. Nejdříve nastupuje pomalé a tiché intro, ještěže hned nenásleduje Wrong, protože by nás to v tu chvíli asi sundalo ze židle. Zní jako přivítání do nekonečného vesmíru. In Chains - po tichém, vesmírném intru nastupuje zvukomalebnost doprovázena Martinovou kytarou, Gahanovo gradující sólo podpořené Goreho vokály. Už tady si udělá každý asi představu, o čem to vlastně všechno je. Mnozí z nás se ztotožní s textem a najde se tam. Hole To Feed - podivně „šroubující" se zvuky na úvod, energický nástup Gahana, temná, má hloubku. Wrong - tak to je song sám o sobě, Gahanův hlas, Goreho vokály ke konci skladby, text, videoklip, který jen podporuje celou atmosféru, Věřím, že ještě víc získá a dodá jí na lesku live provedení. Naprosto dokonalá věc, úderná, naléhavá potřeba vykřičet se světu, vše ze sebe dostat, konstatování a uvědomění si vlastního selhání. Fragile Tension - Po Wrongu návrat zpět do vlastního nitra, uklidňující i přes Goreho výraznou kytaru a vokály, dá se říct, že je asi nejpodobnější verzi, která pronikla na net před nedávnem. Little Soul - tak tahle věc bude potřeba hodně naposlouchat, duet Goreho s Gahanem, přišlo mi to hodně tahavé, rozvleklé, ale ne nezajímavé, bude potřebovat čas. In Sympathy - svěží Gahanův projev, výrazná, rozhodně s ní sympatizuji Peace - přiznám se, že tahle věc mě moc nechytla, když jsem jí slyšela poprvé na TK v Berlíně, čekala, že na albu mě překvapí. Bohužel moc nepřekvapila, sice melodická, asi chytne hodně lidí, ale podle mě slabý článek desky. Ale když se skladba rozpitvá, jednotlivé sekvence jsou velmi zajímavé, ať už zvukově a nebo po stránce hlasových dispozic Dava, který si zde s hlasem vyloženě hraje, místy hodně zajímavě. Refrén mi příjde docela nudný, trochu primitivně hravý. Come Back - pomalá skladba s příznačným názvem, ale rozhodně neočekávejte baladu typu Somebody nebo A Question Of Lust apod, má atmosféru...co má jít zpátky, co dychtivě očekávám?....nutí k zamyšlení Spacewalker - co by to bylo za album DM bez instrumentální skladby, těžko hodnotit, je to pouze zvukový předěl, při dalším poslechu ho klidně přeskočím, nijak zvlášť nepotěší a ani neurazí. Perfect - tohle bude chytlavá píseň, melodická, zaujme, rytmická, že by rádiový typ? Necháme se překvapit. The Truth Is/Miles Away - jediné, co mi z této skladby utkvělo v paměti je Gahanův agresivní zpěv. Jezebel - jediná věc na albu, kde Martin vystupuje sólo, pomalá, klidná. Corrupt - skvělá tečka na závěr, teda téměř na závěr. Dynamická, dostane se pod kůži, opět výborně zazpívaná, silná a temná. Vše již bylo řečeno, ale otvírá novou cestu. Po asi nekonečném dvou minutovém tichu příjde ještě krátká intstrumentální verze skladby Wrong, jako malé připomenutí: ještě jsme tady, baví nás hrát si, tak proč ne. Třešnička na dortu. Autor: DeebeeDM (depechemode.cz)

Názory Devotees (3)

Gabriel

 1    25. marec 2009 o 20:21

Tak tu mame recenziu od tretieho clena minulotyzdnovej listening session wink

Gabriel

 2    25. marec 2009 o 23:46

Ja som pri pisani svojej recenzie skusal techniku, ze som si predstavil, ako by som niekomu opisal skladbu, ktoru som pocul niekolko tisic krat niekomu, kto ju nikdy nepocul. Schvalne, skuste si to. Opiste niekomu ako znie World In My Eyes. Opiste tie zvuky, naladu, silu skladby.

Ja som to skusil a pristihol som sa pri tom, ze by som do opisu vkladal emocie a nadsenie zo skladby, ktore skratka plynu iba z toho, ze som ju tolko krat pocul. Povedal by som nieco ako “super skladba, Gore tam ma paradny riff, tu melodiu si zamilujes pretoze to znie inak a pod.” Cely opis by bol vystavanay na nadseni, ze clovek, ktory skladbu nepocul, by ju pocut mal. Z mojho opisu by tomu cloveku vobec nebolo jasne, co ma od mou opisovanej skladby ocakavat a ci ho vobec polozi na lopatky a stane sa jej otrokom po zvysok svojho zivota.

A tu je moment na ktory som prisiel. Clovek nedokaze na prvy sup do seba nasat 57 minut emocii, detailov atd. tak, aby v nom vyvolali nadsenie z toho co pocul a ktore citatel tychto recenzii tak hlada a ocakava. Nie je to proste mozne.

Usudil som preto, ze recenzia ma len odporucaci charakter. Nech je napisana akokolvek, iba citatel rozhoduje, ci si dokaze z nej vziat to, co recenzia prinasat dokaze a pochopi jej limity.

luban

 3    26. marec 2009 o 01:13

Posudok umeleckého diela je subjektívna záležitosť, objektivita sa dá veľmi ťažko presadiť, najmä u kapely ako je DM, ktorá poznačila život vysokého percenta ľudstva. Pre veľkú skupinu fanúšikov sa javí ako neprekonateľný Violator a na základe tohto presvedčenia posudzujú každý nový produkt. Musím sa priznať, že k tejto vetve patrím i ja. Neznamená to síce, že by som sa na SOTU netešil, avšak neočakávam, že to bude dajaký prevrat v ich tvorbe. Jednoducho pre mňa Violator (pre iných niečo iné) je to pravé a všetko čo sa vymyká šablóne toho ktorého soundu, resp. štýlu nie je príliš “atraktívne”.