Alan Wilder po 14 letech v Praze

Zdálo se, že rok 2007 bude z pohledu „depešáckého“ fanouška poměrně nudný, že bude jen vzpomínkový na plodné předchozí dva roky. Jenže... DJ Fletch během své klubové šňůry dráždí srdeční tep fanoušků zkazkami o zaručeném brzkém společném nástupu do studia.

Frontman Dave Gahan se chystá již za pár týdnů představit světu své druhé sólové album a jeho někdejší spřízněná duše ve skupině, velmi nadaný instrumentalista, zvukový génius a osobnost, která si dokázala vytvořit vlastní kultovní publikum - Alan Charles Wilder, právě v těchto dnech dělá promo svému projektu Recoil, jehož nové album Subhuman je již měsíc na trhu. V rámci této propagace se Alan představil před pár dny v Berlíně a pořádné pozdvižení mezi fanoušky způsobila informace, že zatím druhé město, kde si Alan dá pár tequill s fanoušky bude Praha!!

Podle potvrzených informací, se Alan Wilder v Praze objeví již ve středu 26.9. a odletí až v pondělí 1.10.

Pojďme se trochu připomenout jeho názory, dosti často sardonické a sarkastické, a nakonec i pohledy ostatních na tohoto muže, jenž se mezi námi bude v klubu Retro koncem září prodírat…

Alan Wilder se poprvé představil společně se skupinou Depeche Mode dne 20.1.1982 na památečném vystoupení v klubu Crocs Glamour Club v Rayleigh a i přesto, že za dva dny nato seděl se skupinou v Concordu, aby odehráli dvě vystoupení v New Yorku (Hotel Ritz) a poté i na celém evropském turné, tak na natáčení alba „A Broken Frame“ skupinou přizván nebyl. Proto, jak je všeobecně známo, první studiová nahrávka, kde se objevilo jeho jméno má název „Get The Balance Right“ (jejíž b-stranu "The Great Outdoors!" navíc napsal Alan společně s Martinem) a vyšla až rok po koncertě v Crocs, přesněji 31.1.1983. Od roku 1983-1995 byl tedy Alan oficiálním členem této skupiny, a že se za tu dobu udály věci..

ALAN A DEPECHE MODE

Co si Alan myslí o Basildonu:

„Jsem rád, že mohu říct, že moje znalost Basildonu je výrazně omezená díky tomu, že sem tam byl asi jenom třikrát a to na počátku mého působení v Depeche Mode. Můj nejsilnější zážitek tam, byl, když sem seděl v nechutné hospodě a Daryl Bamonte mi řekl, abych přestal křížit nohy a schoval tu tašku přes rameno, jinak možná dostanu přes hubu za to, že vypadám jako buzerant. Pěkný, co? Nesnáším, když se o mně novináři zmiňují jako o klukovi z Basildonu.“

Alan o práci ve studiu:

„Neměl jsem žádný problém při svém zapojení do práce – ostatní nebyli ve studiu nijak výborní. Nejaktivnější byl vlastně Daniel Miller, který to vše řídil.“

Alan o Construction Time Again, jež bylo prvním na kterém se podílel:

„Mám rád to album, kvůli jeho svěžesti a ambici se někam posunout. Všechno co je dobré slyšíte například na Everything Counts. Nejenom, že Martin upustil od svého tradičního popového stylu psaní, ale poprvé se na scéně objevil sampler. Tohle album je poctivé.“

Alan o singlu Love, in Itself a jeho remixech:

„To nebyl náš nejsilnější singl, přesto z něj bylo spoustu remixů. Nepamatuji si jak většina z nich vznikla, ale například swingová se asi vylíhla z mezihry v originálu. Jediné co mohu říct, že je to určitě kritérium pro odlišování lidí od myší ve smyslu toho, že když tohle někdo poslouchá a doopravdy se mu něco z toho líbí, je to skutečně oddaný fanoušek“

Alan o incidentu během nahrávání People Are People:

„To byla první skladba, jež těžila z předpogramování, které šetřilo čas ve studiu. Bývali bychom ji dokončili mnohem dřív, nebýt toho že se něco muselo dělat úplně znova, jelikož jeden člen skupiny (Fletch) se náhodně objevil ve studiu a zakopl o napájecí kabel, a tak vytáhl zástrčku.“

Alan o textu největšího hitu skupiny v 80. letech:

„4. místo? To není špatné na písničku jejíž text - People Are People so why should it be/ You and I should get along so awfully – je žhavý kandidát na nejhorší text všech dob.“

O koncertu v Pasadeně

„Nebyli jsme schopni si prožít ten moment, prostě proto že jsme se strachovali, aby vše dobře dopadlo. Takže si ten koncert vlastně nikdo z nás neužil. Ten večer jsme nehráli nijak dobře.“

Jak Alan viděl první Martinův Counterfeit

„Líbí se mi ty skladby, které na album Mart vybral, hlavně Comsat Angels (Gone). Řekl bych ale že je Martin nerozvinul o moc dál než ke stádiu demosnímků.“

Alan o vystoupení na MTV Awards v roce 1988

„Přesvědčila nás naše nahrávací společnost a Bruce Kirkland, abychom tam se „Strangelove“ vystoupili. Mám pocit, že jsme tam potkali Guns n´ Roses a Aerosmith, ale já sem byl dost opilej, takže si toho moc nepamatuju, jen vím, že sem pěkně vytáčel Cindy Lauper. MTV dala každé kapele kameru no a já jí namířil na Cindy, udělala naštvanej ksicht.“

Alanovo srovnání Depeche Mode a New Order

„Srovnání s New Order se týká pouze toho, že obě kapely jsou u nezávislé společnosti, působí poněkud zasmušile a straní se dění. Z hudebního hlediska si ale moc podobné nejsou.“

Alan o spolupráci s Fletchem ve studiu

„Nejotravnější věc ve studiu je, když pracuji na komplikovaném samplu – který chci rozsekat na mnoho kusů a překonfigurovat do něčeho nového. Tento proces je nevyhnutelně složitý a dokud tato procedura není ukončena, člověku který to poslouchá, to zní chaoticky a nesmyslně. Když někdo, kdo tuto proceduru nechápe, ji v nedokončené fázi negativně komentuje, jde to dost na nervy.“

Alan o nahrávání Personal Jesus:

„Hlavní rytmus tvořila nahrávka dvou nebo tří lidí skákajících na lodní kufry a z nich dolů, a vedle toho zněl Martinův riff ve stylu Johna Lee Hookera a kraftwerkovské party.“

Alan s nahou dívkou na obalu singlu Personal Jesus:

„Bylo to trochu trapné. Té dívce bylo 17 let a byla velmi stydlivá“

Alan o techno-music ikoně Derricku Mayovi z Detroitu:

„Všichni jsme šli do Mayova bytu a předstírali, že jsme součástí techno-scény. Derrick May byl hrozný. Nenáviděl sem ho. Byl to ten nejarogantnější č… (cenzura dangerous), se kterým sem se v životě setkal.“

Alan o Fletchových depresích z období nahrávání alba Violator v Dánsku:

„Trochu si tu depresi způsobil sám, čehož jsme si všimli během natáčení. Tak jsme ho poslali domů, aby zašel k doktorovi a dal se do pořádku. A to svým způsobem pomohlo, protože nás už nerozptyloval nikdo kdo měl problémy.“

Alan o Gahanových kytarových partech na albu Violator:

„Dave hraje na kytaru jedinečně, má svůj vlastní speciální styl. Použili jsme jeho hraní jako zvukové efekty v mezihře mezi písněmi Enjoy The Silence a Policy of Truth.“

Proč Alana napadlo zrychlit Enjoy The Silence

„První věc která mně napadla, když sem slyšel Martinovo demo, byla že jsem si představil, že ji zpívá Neil Tennant. Ta linka ´All I ever wanted´ zněla jako křečci, ehm chci říct Pet Shop Boys. Napadlo mě, že by to mohla být rychlá taneční věc, přistupovat k ní jako k baladě by bylo zločinem proti jejímu obrovskému komerčnímu potenciálu.“

Alan, jako jediný člen DM během nahrávání Death´s Door

„Martin tu píseň samozřejmě napsal, ale aranžmá je hlavně moje práce. Kytarové party byly samplované a nepocházely z dema. Přepracoval sem Martinovu kytaru již dříve nahranou k Blue Dress a také jsem použil pedálové steel kytary, na kterou hrál Nils Tuxen, pro skladbu Clean. Dave nechtěl přijet z LA pro nazpívání jedné písně, takže sem na ní pracoval sám a zavolal Martinovi, aby přijel nahrát zpěvy.“

Alan o Songs Of Faith And Devotion:

„Absolutně nesouhlasím, že je to temné album, je to jediné album Dpeeche Mode, které člověka povzbudí, I Feel you, Higher Love a Rush, ty všechny mají silný smysl pro optimismus.“

Alan o Daveově metamorfóze na počátku 90.let:

„Tyhle věci se nestávají přes noc, přesto Dave stále více žil ve svém vlastním světě. Nejhorší bylo, že drogy velmi nepříznivě ovlivňovali jeho povahu, ať už ve zvýšené agresivitě nebo ztráty jeho největší přednosti, smyslu pro humor. Poprvé sem si toho všiml během natáčení Violator v Miláně, Dave byl zrovna na dojezdu. Pamatuji, že bezdůvodně a úmyslně vyvolal konflikt s asi 10 místními, jen když šel po ulici, úplně sem zkameněl a čekal kdy na nás vytáhnou nože, ale z nějakého důvodu mu to vždy prošlo. Během natáčení Songs..v Madridu zase Dave vyvolal pouliční bitku, když urazil členy motorkářského gangu Hell´s Angels.“

Alan o bookletu k Songs of Faith and Devotion:

„Musím souhlasit s tím, že to nebyl jeden ze skvělých bookletů. Ale nikdo nechtěl urazit Antona, kterému byla svěřena práce vizuálního ředitele. Jeden z problémů je, že je dost neflexibilní, když má nějaký nápad, jak něco udělat. Když došlo na obal desky, měl sem vždycky pocit, že by se Anton měl zaměřit výhradně na fotografie, což je obor který zvládá nejlépe, a nechat jiné dělat návrh a grafiku.“

Alan o klipu Walking in My Shoes:

„Byl to jeden z Antonových nejsurreálnějších klipů. Samotné filmování bylo pro nás zcela novým zážitkem. Pamatuji jak bylo divné být obklopen všemi těmi lidmi s všelijakými deformacemi – obzvlášť během jídla. Musel sem se smát, když jsme stál vedle hrbáče, oblečeného jako gotický přízrak, a slyšel sem jak říká holkám z cateringu: „Nemáš nějákej kečup, lásko?“

Alan o Devotional Tour:

„Já osobně sem se na turné hodně bavil a zjistil sem, že je méně stresující, než jaké bylo natáčení alba.“

Jak Alan viděl sám sebe během Devotional Tour:

„Ano, často sem se na baru zdržel, i když sem rád strávil trochu času sprchováním a odpočinkem s nějákou roštěnkou – samozřejmě ne podle bible – před tím, než jsme se odebral do putiky.“

Alanova reakce na Eldritchovo „Užijte si loutkovou show“ *

„ V zákulisí se nic nedělo, neviděli jsme ani Eldritche ani jeho kapelu. Kde je teďka jeho loutkové divadlo? U psa a kachny v Lutonu?“

Alan o "slavném" klipu ke Condemnation:

„V chladu a dešti byl Dave vláčen polem v mesiášské póze Samanthou a Hildií a zbytek kapely oblékl Anton jako mnichy..no řekněme, že tohle zrovna nebyl nejlepší klip Depeche Mode.“

Alan během turné Devotional o příteli Fletchovi:

„Fletch se popral v DM s každým kromě mě, ani se mně nikdy nepokoušel uhodit,a le myslím, že teď o tom vážně uvažuje.“

Alan po bolestivé operaci žlučových kamenů v Jižní Africe

„Nepřestanu pít! Radši bych umřel na ledvinové kameny, než abych abstinoval. Po operaci jsem pil víc vody a trochu sem se zklidnil, teda asi na tři dny.“

Alan po posledním koncertu Summer/Exotic Tour:

„Večírek dost odpovídal pověsti, kterou jsme jako kapela získali. Všechny standardní požadavky Depeche Mode byly splněny. Spoře oděné děvy, erotické tanečnice a Martin převlečený za ženskou.“

Alan o Martinu Goreovi jako autorovi:

„Martin je bezpochyby podceňovaný autor. Jeho písně dokážou na lidi působit tak, jako dokážou velmi malého množství autorů. Je zjevné, že jeho autorské schopnosti jsou hlavním důvodem dlouhověkosti Depeche Mode.“

*(Sisters of Mercy (ano ty co jste viděli v Bratislavě), hráli jako předkapela DM v Crystal Palace a jejich frontman byl poněkud nepříčetný, načež následně vypukly potyčky v publiku mezi příznivci obou skupin)

ALAN A RECOIL

Alan o „1+2“

„To byl výsledek mých domácích experimentů. Bylo to demo nahrané na čtyřstopý kazeťák Fostex nebo Tascam. Nakonec se to vydalo poté co jsem to přehrál Danielovi a on řekl, mohl bys to předělat? Neměl sem vůbec čas to udělat pořádně, takže jsme se rozhodli, že to vydáme nenápadně a nebudeme to moc řešit.“

Alan o „Hydrology“

„ Hydrology bylo oproti albu 1+2 kvalitativní skok vpřed. Nicméně Recoil byla pořád jenom drobná exkurze od Depeche Mode, nikdo na mě netlačil. Měl sem to spíš jako odpočinek od Depeche Mode, jako protilék, že pořád pracuji v popovém formátu.“

Alan o „Bloodline“

„Určitě sem necítil tlak na to, aby ta deska byla konvenčnější, jen sem měl pocit, že nemůžu pořád natáčet experimentálně instrumentální hudbu, často sem došel do fáze, kdy sem měl pocit, že té muzice něco chybí, tak sem nakonec dodal zpěvy, jenže sem tu desku nedotáhl do konce, chyběla mi energie, jelikož sem mezitím produkoval album Nitzer Erb, tím album Bloodline trpí, zvláště zpěvy. Působí tam skoro jako rušivé momenty, místo aby z těch skladeb dělaly opravdové písně.“

Alan o "Unsound Methods"

„Když si poslechnete Unsound Methods a pak Ultra, pak asi pochopíte o co mi jde. Tyhle dvě desky vám řeknou všechno, co potřebujete vědět o hudebním vztahu mezi mnou Martinem. Skoro to zní, jako bychom si z toho co jsme byli, každý vybrali jeden extrém.“

Alan o "Liquid"

„Čas strávený na albu "Liquid" byl ten nejvíce vyčerpávající jaký sem kdy ve studiu zažil, někdy sem tam trčel i 20 hodin denně, a tak to šlo přes rok Přirozeně, že po zbytek života čekáte jakýsi výsledek. Upřímně řečené, bylo to pěkně demoralizující, když se sliby marketingu o prezentaci albu nesplnili (např. se odložila i internetová kampaň) a CD se nedaly sehnat ani ve velkých prodejnách v hlavních městech celé týdny po vydaní, a to i přes slibné hraní v rádiích.“

Alan o "Subhuman"

„Myslím, že je to mnohem jemnější nahrávka než je „Liquid“. Věřím, že posluchač bude objevovat víc a víc při opakovaném poslechu. V celé nahrávce je příchuť čistého a silného blues.

SKUTEČNÝ WILDER?

Vince Clarke o Alanovi práci u Depeche Mode říká:

„Myslím, že Alan převzal moji práci ve studiu, Martin trochu zlenivěl“

a Daniel Miller..

„Myslím, že byly problémy, protože Alan byl z velmi tradičního muzikantského prostředí. Mám pocit, že to bylo pro něj těžké, když seděl ve studiu 14 hodin denně a Fletch přišel, udělal pragmatickou poznámku a zase odešel.“

Hepzibah Sessan o prvním setkání s čerstvě ženatým Alanem:

„Poprvé sem s ním mluvila druhý večer naše předskakování (Hep byla členka Miranda Sex Garden, která byla předskokanem na Devotional Tour) měl tehdy právě narozeniny. Neměla jsem ani tušení, kdo to je, ani co dělá. Často jsme šli spolu po koncertě na jeho přání do klubů. Asi po třech dnech na turné s DM sem si uvědomila, že to je ten kluk, co hraje na bicí. OD té doby jsme se stali neoddělitelnými.“

A jak viděl skutečného "Slicka" Alana Wildera, novinář Gavin Friday, který strávil se skupinou část Devotional Tour:

„Je to Keith Richards, této skupiny. Sochá zvuk jejich desek s producentem Floodem a zaplňuje depešácké plátno, dodává vitální napětí, drama a atmosféru potenciálně morbidním popěvkům Martina Gorea. Dnes s desetiletým předstihem se také začíná podobat siru Keefovi v jeho pozdějších letech. Divoch jménem, divoch povahou. Kope do sebe dvojité panáky tequily a jeho tvář se stává dosti opotřebovanou mapou rockových excesů, a je schopný do rána blbnout na baru s mladými dívkami“

Alan Charles Wilder udělal během svého působení u Depeche Mode z Goreových demosnímků monstrózní hymny. Na svých albech projektu Recoil, se ale stále více odchyluje od své práce u Depeche Mode.

Přesto, ať je pro Vás projekt Recoil vrcholem hudebního nebe nebo ne, neměli by jste si setkání s tímto chlapíkem, jehož oči vypadají jak koupající se v alkoholové lázni, nechat ujít. Půjde totiž o setkání s géniem.