11.6. Depeche Mode v Bratislavě ...již 2 roky

První letní měsíc jún/červen je na velmi významné koncerty Depeche Mode bohatý, ať je to Pasadena 88, Praha 93 a nebo zatím nejčerstvější zážitek Bratislava 06. Tisíce slovenských depešáckých fans se konečně dočkali - Depeche Mode přivezli svojí božskou show se střapatým andělem na stadion bratislavského Interu a připravili nezapomenutelný zážitek. Za pár dní, tedy 11.júna to bude už dva roky...

Pojďme se společně ponořit do té oslňující neděle, kdy se bratislavskými ulicemi neslo "Depeš mód!", na chvíle kdy se od zakryté hrací plochy odrážely tóny nohy podlamujícího úvodního Intra a také na to, když jsme během Never Let Me Down Again stvořili vlnící se ostrov, který Davidovi, Martinovi a Andymu ukázal, že tito přátelé je nikdy nezklamou..

Není asi lepšího úvodu než úryvku ze článku, který napsal Monghi pár hodin po koncertě:

"Načo komentovať predkapely, aj keď viac ako výborné, načo komentovať playlist, ktorý väčšina skalných fanúšikov poznala vopred naspamäť, išlo tu predsa o niečo úplne iné. Na takmer dve hodiny sa nám všetkým, ktorí sme v ten magický nedeľný večer spoločne zdieľali priestory bratislavského Interu, otvoril okúzľujúci svet Martina Goreho, tak plného bolesti, túžby po obyčajnej láske, priateľstve a pochopení, či obyčajných ľudských popudov končiacich tým najjednoduchším, čo ponúka tento svet, sexom. Áno, o tom bol pre mňa samého celý famózny koncert Depeche Mode - pootvorené dvere do sveta, v ktorom sa viem orientovať, ktorému rozumiem a do ktorého má človek možnosť nahliadnuť len zriedka. Martin Gore, hanblivá postavička veľkého mena, ktorý vám nikdy nedá najavo svoju slabosť, snaží sa okolo seba rozdávať radosť a smiech, a predsa, keď sa zahľadíte do jeho očí a započúvate do jeho spevu, pochopíte, že jeho svet, tak ako svet každého z nás, je poprepletaný niťami bolesti, sužovania, utrpenia a neopätovaných túžob, ktoré nás nútia vždy vstať a pokračovať na tej tŕnistej ceste životom ďalej." celý článek zde

Magazín MusicZone, Jakka

Neděli 11. června již dlouhé měsíce nedočkavě očekávali tisíce fanoušků kapely Depeche Mode nejen ze Slovenska, ale i z Maďarska, České republiky, Rakouska, Anglie a mnoha dalších zemí. Je to až k nevíře, ale nakonec se v Bratislavě na Depeche Mode sešlo něco přes 33 tisíc platících diváků a podle toho též vypadala nálada. Pokud bych měl koncert srovnat s Prahou, v neděli večer ze sebe vydali Dave, Martin a Andrew o 100% víc! Nevím, nechci do dojmu dávat mnoho emocí, ale celá ta nedělní show včetně výborných předkapel Sunshine a hlavně Sisters Of Mercy byla mnohem uvolněnější, více nenucená, a proto i příjemnější.

I když se to říká o mnoha zemích, jsem toho názoru, že na Slovensku jsou opravdu jedni z nejvěrnějších a nejakčnějších fanoušků. Svědčí o tom i to, že čekání na DM neprovázel ani pískot či nadávání, ale zástupy fanoušků si čas krátily celkem ppovedenými pokusy o vlnu, zpěvem či házením obrovských balónů s logem nejmenovaného výrobce telefonů. Prostě i když pro mnohé bylo čekání na své miláčky dlouhé, nebylo na nich vidět ani únavu ani mrzutost. Ano, lze to přikládat i k rozsahu akce, ale i tak se nemohu zbavit dojmu, že vše bylo o několik tříd lepší nežli v Praze.

Přesně ve 21:18 se po dunivém intru na pódiu objevily hlavní hvězdy večera. Stejně jako v Praze na úvod zazněla "Pain That I'm Used To", která z publika udělala divou zvěř. Bylo velmi zajímavé pozorovat všechny ty černě oblečené fanoušky, které hltali každé Daveovo slovo a texty písní zpívali bez sebemenšího zaškobrtnutí. Druhou písní Depeche Mode ale opravdu překvapili. Většina těch, kteří již na nějakém koncertu turné byli, čekala stejně jako v Praze "John The Revelator", ale dočkala se již první klasiky, hitu "A Question Of Time", která v novém aranžmá zněla úžasně. Třetí písní byla tanečně laděná "Suffer Well", při které zábrany jednotlivých sektorů prožívali první zatěžovací zkoušku. Koncert plynum jednou perlou za druhou – "Precious", "Walking In My Shoes", "Nothing's Impossible" nebo "I Feel You". Samozřejmě došlo i na skladby, při kterých se u mikrofonu objevil Martin Gore, odehrál mimo jiné svou oblíbenou "Home".

Ať už si každý z nás o novější produkci Depeche Mode myslí cokoliv (Já osobně aktuální desku "Playing The Angel" považuji za to nejlepší od doby alba "Violator".), stejně i nadále nejlépe fungují osvědčené hity. Těmi ani v Bratislavě Depeche Mode nikterak nešetřili. Zaznělo to nejlepší z alba "Violator", tedy hity "Personal Jesus", "World In My Eyes" a "Enjoy The Silence", nechyběla třeba ani "Behind The Wheels" nebo "Stripped". Kapela dostála svým informacím, že během turné bude částečně některé tracky obměňovat, a proto koncert přinesl dozajista něco i těm, kteří kapelu na turné přímo pronásledují a vidí každý druhý koncert (sám znám několik nadšenců, pro které byl bratislavský koncert patnáctý v pořadí).

Během přídavku se fanoušci dočkali dalšího překvapení, Depeche Mode se rozhodli zahrát i úplně první píseň, kterou kdy ještě za podpory Vince Clarka dali dohromady, skladbu "Photographics". Koncert však ukončili klasikou "Never Let Me Down Again". Nikdo si nechtěl připustit, že je opravdu konec a doufání dalšího přídavku se projevovalo tím, že tisíce fanoušků i po odchodu kapely stálo na místě a ne a ne skončit s tleskáním a pískáním.

Když se na koncert dívám s odstupem několika dnů, nenapadá mně opravdu nic, co bych mu vytkl. Dle svých slov si Dave, Martin a Andrew koncert v Bratislavě nadmíru užili a velmi se na něj těšili. Zatím, co jsem v lednovém koncertu v Praze cítil trošku křeče a přetvářky, neděle všem členům opravdu sedla se vším všudy. Dave, který s ostatními členy kapely přiletěl do Bratislavy jen pár hodin před koncertem soukromým letadlem, se po koncertě velmi vřele vyjádřil k slovenským fanouškům a jako velmi dobrý tah se ukázalo i rozhodnutí kapely a managementu, první tři písničky koncertu živě přenášet slovenským zpravodajským kanálem TA3, což si nenechalo ujít většina Slováků.

75 zvukařů a techniků pracovalo bez přestání již od soboty na tom, aby celé pódium v neděli večer vypadalo tak, jak si představoval a tradičně i navrhnul Anton Corbijn. Celá výbava se po koncertě okamžitě začala balit, neb již druhý den čekal kapelu koncert v Budapešti, kam se Dave a další členové skupiny ještě v noci přesunuli. Dle Zuzany Habodászové neměli členové kapely žádné přehnané nároky, snad jen velkou plazmovou obrazovku v zákulisí, na které by mohli před svým koncertem sledovat Mistrovství světa ve fotbale.

Osobně si myslím, že pořádající agentura XL promotion zvládla svoji úlohu vzhledem k rozsahu akce a popularitě Depeche Mode nadmíru bravurně. Nedocházelo k dlouhým frontnám u vstupů, první návštěvníci mohli začít o nejlepší místa u pódia bojovat již od 17 hodiny (čehož velká řada z nich i využila), piva bylo taky dost a celkově nedošlo v mých očích k žádnému kiksu, které by se dal při takovéto akci očekávat.

Dobrovolně přiznávám, že starší koncerty Depeche Mode znám jen z DVD, ale to, co tato parta za tradičního doprovodu hostujících muzikantů předvedla v neděli v Bratislavě, byl pro mne neopakovatelný zážitek. A pokud slovenské deníky psaly, že se jednalo o jednu z největších hudebních událostí na Slovenku, mohu s těmito slovy opravdu jen souhlasit. Mohu jen doufat, že pauza mezi další koncertní zastávkou kapely Depeche Mode u nás či na Slovensku nebude mít z vydáním výběrové desky, které je naplánováno na podzim letošního roku, tak dlouhé trvání.

Kamil Mouček z bavtese.cz podobně neskrýval své nadšení:

V neděli 11. června se v Bratislavě představila kultovní skupina Depeche mode se svým aktuálním turné Touring the angel 2006. Jak se „Depešákům“ povedl koncert a jak hlubokou stopu to v nás zanechalo?
Skupina Depeche mode představuje ve světové hudební historii výrazný milník. Pomineme-li začátky jednotlivých hlavních členů kapely (v současné době Dave Gahan – zpěv, Martin Gore – kytara, zpěv, vokály, Andrew Fletcher – syntetizér), začala se historie skupiny psát v roce 1981, kdy natočili svou první nahrávku Photographic. Popis celé historie Depeche mode by jistě spotřeboval víc než jeden článek, proto v kostce uvedu, že v průběhu následujících let kapela se svým elektronickým projevem, jedna z nejúspěšnějších skupin tzv. Nové vlny, ovlivnila nejen hudbu a poslech, ale nastolila mánii či kult své doby. V dobách největší slávy bylo možno „Depešáky“, tedy fanoušky kapely, poznat na první pohled – neveselí lidé oblečení v černém, vlasy vyčesané nahoru a vzadu vybrané mašinkou (nikoliv na ježka, ale na kostku).

Od minulého roku koncertují DM na koncertní šňůře Touring the angel, prezentující jejich nové úspěšné album Playing the angel. Nám se bohužel nepovedlo sehnat lístky na jejich koncert v Praze (leden 2006 – lístky na internetu byly pryč během 2 týdnů), tak jsme nezaváhali s druhou nejbližší možností – vystoupením v Bratislavě v neděli 11. června 2006.

V neděli večer jsme tedy z tašek jsme vyprostili co možná nejvíce černého oblečení a, potkávajíc skupinky obdobných individuí, jsme vyrazili busem č. 63 směr stadión Inter Bratislava. Po výstupu z autobusu šlo všechno ráz na ráz – kde se vzal, tu se vzal, uchvátil nás černý proud, vinoucí se sídlištěm a odnášel nás směrem, kde jsme tušili místo akce. Několikrát nás přepadly obavy, zda někde prostě radikálně nezlevnili banány, ale po desetiminutové procházce dav začal houstnout před stadionem.

Obvyklá lístková procedura nás vpustila dovnitř. Před koncertem jsme si tajně mysleli na tričko s nápisem DM (nadsazeně jsme mluvili o ceně kolem 800 Sk), ovšem ceny triko 1500,- a mikina 3500,- Sk předčily naše nejtemnější očekávání. Další překvapení byly žetony – uvnitř nebylo možno platit hotově, pouze žetony v ceně 50 Sk. Pivo Heineken :-( 1 žeton, voda v PET 0,3l 1 žeton. Humorný nápis „děkujeme, že necháváte obsluze spropitné ve formě žetonů“. Nakonec je ale žeton s nápisem „dm – Bratislava 11. júna 2006 Slovakia“ pěkný suvenýr.

Od sedmi hodin šla na věc první předkapela – Sunshine. Úděl dělat předskokana obecně kapelám moc nezávidím, zvláště když koncertují za světla. Sunshine asi nejsou špatní, ale v podstatě jsme jim nevěnovali pozornost. Druhá „hlavnější“ předkapela byla slavná a kultovní kapela Sisters of Mercy. Valící se dunivé riffy posluchače trochu rozpohybovaly. Nicméně tuto kapelu raději vyslechnu ve svém discmanu, v průběhu jejich vystoupení už v nás totiž převládala nervozita a touha po hlavní a jediné hvězdě večera, po Depeche Mode.

A ti si nechali na čas! Pódiové vybavení kapely bylo odkryto (futuristické pulty se syntetizéry a jakási koule s LED panely) a my čekali. Slunko zašlo za ochozy, arénou létaly mexické vlny a skandování po DM až do unavení. A pak, když už se konečně dostatečně setmělo, koule na pódiu nás pozdravila nápisy „hello“ a show vypukla za syrového úvodního samplu z desky Playing the angel. Dav vybuchl nadšením a od této chvíle už bylo vše naprosto v pořádku. Výborné složení skladeb nechávalo prostřídat pomalejší věci z nové desky se svižnými hity staršími i novými. Unášeli jsme se na vlnách A question of time, Precious, Walking in my shoes, Personal Jesus, John the Revelator, I feel you, Behind the wheel a dalších a dalších výtečných skladeb, často ve zcela novém, remixovém provedení.

Koncert doprovázely skvělé projekce na několik velkých pláten za pódiem i vedle něj. Na plátnech běžely jak úryvky z klipů, tak živé projekce z koncertu. Pro většinu lidí byla pak projekce hlavním vizuálním pojítkem vystoupení, protože přes zvednutý les rukou nebylo postavičky na pódiu vidět (a to jsme stáli asi ve třetině plochy).

Jak popsat tu nepopsatelnou atmosféru koncertu? Asi marná snaha. Možná pro přiblížení – celou pondělní cestu z Bratislavy zpět jsem poslouchal z discmanu jedno LP Depeche Mode za druhým, včera večer jsem si objednal 3 DVD nahrávky DM a článek píšu za poslechu alba Ultra.

Mimochodem, dokážete si představit, jak je dneska těžké sehnat černé kalhoty???

A co Vy? Jak jste prožívali své emoce během Bratislavské neděle?