The Quietus: Delta Machine review

The Quietus: Delta Machine review

Reportér Luke Turner z magazínu The Quietus byl dalším z těch, který dostal prostor k poslechu nové desky Depeche Mode.

WELCOME TO MY WORLD

Nejprve poklidné ...potom se chvěje elektrárna... obrovské výbuchy ... počkejte, to dal někdo omylem špatný obal na CD od Raster-Noton? 13. studiové album Depeche Mode začíná pekelně hlučně, avant-techno překvapení. Ale potom Dave Gahan s docela jemným vokálem přichází a dodává formu kontrastu "welcome to my world / leave your tranquilisers at home / you don't need them any more". Tohle je stát Depeche Mode? "All the drama queens are gone," zpívá Gahan, "the Devil got this made". Skladba se buduje v ohromný sborový refrén " "welcome to my world", stále vše doprovází hluk, skřípot a zní to velmi analogově, podmalované smyčci. Je tam spoustu hněvu, ale vypadá to opravdu dobře. Témata ďábel/duše/krvácení/sny/ovládání, jsou pro Gahana velmi dobře známá.

ANGEL

Tohle je prezentační skladba, kterou Depeche Mode poprvé ohlásili Delta Machine prostřednictvím videa před několika měsíci. Začíná to dokonce ještě více těžce než "Welcome", nejtěžší od Einsturzende Neubauten inspirované práce s Garethem Jonesem v polovině 80. let a možná ještě dál. Když tam je kytara, je obtížně rozoznatelná, za tím vším. Gahanův předstíraný gospel je skvělý: "the angel of love is upon me" a linky o "preacher on Sunday" nasvědčují konfliktní duši. Angel zní jako Depeche Mode, ale ne tak, jak zněli kdy předtím.

HEAVEN

Musím přiznat, že jsem si nebyl jistý touhle skladbou jako singlem. Cítil jsem, že se příliš zaměřuje na tradiční americký rádiový trh. Trochu příliš Lennon hrající na klavír, trochu Radiohead "Karma Police", a  je fér říct, že je zde patrný kontrast k té otevírací salvě. Přesto, to není tak velký zabiják vášně, takhle mezi ostatními skladbami. Ačkoliv fanoušci Depeche Mode - na té tvrdší straně - doufali ve víc. Jednoznačně skvělá věc s Heaven je to, že to zní jako druh písně, kterou by měli napsat U2, kdyby neustále neskládali o gigantickém mraku větru...a vždy je tady remix od Blawan.

SECRET TO THE END

Pulzující elektronika neustále utíká, tady a tam se objevuje opravdu pořádné analogové bublání. Jednoduchý bicí automat a "ping ping", když Gahanovy vokály opět budují skladbu ve vynikající, typický Depeche refrén: "The problems should have been you.. if it hadn't been me... the final contract expires soon / we've come to the end". Opravdu začínám mít pocit, že některé zvukové prvky z VCMG se přenesly i na Depeche Mode. Skvělé přechody bicích, jednotónová keyboardová linka, před pořádně sarkastickým a ošklivým finále. Něco se stalo ve vrtací hale.

 

MY LITTLE UNIVERSE

A je tady další změna, skladba začíná tupým, nepříjemným tónem a Gahan je přepnutý do velmi pomalého módu, mohli byste si dokonce představit, že je to Thom Yorke, když zpívá "here I am king / I decide everything / I let no-one in". Hudebně to je (naprosto výstižně) rozstříštěná elektronika, jako Four Tet nebo tak něco,  bleep bah bah boop boop. Skladba funguje precizně, co se týká využívání prostoru, zní sípání a vyživné cvičení. Je to daleko od pompéznosti i strohosti. A celé je to něco, co pravděpodobně nikdy předtím Depeche Mode nedělali.

 

SLOW

... a tady přichází blues, a to už jsme se dostali do půlky alba. Pravděpodobně Gore hraje na elektrickou kytaru. Ale její zvuk se tady perfektně hodí ke zbytku alba, ačkoliv možná díky tomu, že i zde je to elektronika co převládá a rytmus má lascivní groove. Gahan zní trochu zvrhle, když zpívá: "slow as I can go / That's how I like it / I don't need a race in my bed / the speed's in my heart / the speed's in my head". Jsou tam hlučné zvuky v pozadí, které zní jako jedna z těch hraček, když jste je obraceli nahoru a dolů, ale tenhle zvuk je od velmi neposlušného robota.

BROKEN

Tahle skladba se vrací zpět k písním jako je "Behind The Wheel", s přišpendlenými syntezátorovými bicími, a temnými záměry zobrazené prostřednictvím echo efektů v pozadí. Kytarové riffy doplňují Gahanův zpěv o nevinnosti: "do you remember a time without tears" a  nabízí záchranu z jejích nesnází ve zdrženlivém refrénu: "you were falling / I will catch you / you don't have to fall that far". To je trochu odlišné od toho co nabízelv A Question Of Time.

THE CHILD INSIDE

Textově, je to téměř druhá část k Broken, k nejásavému postoji: "there is darkness and death in your eyes / what have you got buried inside / the shallow grave in your soul"…přichází ještě chmurnější:"you really should have dug a little deeper there / body parts are starting to appear and scare / the child inside away". Je to další velmi jednoduchá skladba, s dunivými basy, což by mohl být vítr v korunách stromů, smyčce, vokály, v kterých je cíti až hymnická inspirace, zásek sci-fi a potom strašidelné lesy, s texty stále více ponurými:  "you knew you should have taken all your dolls to bed / but you were made to play games with your soul instead / the child inside has died." Je to nejtišší skladba na desce, ale také s nejchytřejší stavbou.

SOFT TOUCH/RAW NERVE

Exploze! Kožené monstrum! Vše bodavé, žádná měkkota, bicí duní bez slitování, syntezátory, jako prst  přejíždící přes lesknoucí se vlhkou pleť a lahodný depešácký refrén: "Oh brother! Give me a helping hand" Dalo by se skoro tvrdit, že se svými hrubými vokály a obecnou nevázaností je to nejvíce bezstarostný song, který udělali Depeche Mode od nejůtlejšího věku, ale stále je spjatý s tím co charakterizuje Delta Machine: hutná produkce. Dej si poppers, Fletchi, starý kamaráde.

SHOULD BE HIGHER

Tohle začíná jako nejtemnější skladba, s cílevědomým 4/4 whip-crack beatem, není pochyb, že Delta Machine je to nejtemnější a nejvíce násilné album Depeche Mode za dlouhá léta. Textově o ranách v zasažených pažích a lžích a já podléhám blaženosti a navrhuji další přírůstek do DM kánonu písní, které by mohli být o facce či o lásce, nebo o obojím. Je tu další do nebes rozprostřený refrén, charakteristický pro brilantní stadionový pop, a také další důkaz slabosti Anglosaských uší. Napříč Evropou, od Volgogradu k Turínu, od Helsinek po Lodž, přijdou tisíce lidí, na takto mocnou píseň....zatímco tady lidé sledují Coldplay a Muse. To je nevkus našeho národa.

ALONE

Nízký, cválající bicí automat, vlak opouští koleje v černobílé filmové syntezátorové melodii, více křupavých rytmů - to vše v rozhodně excelentní vřavě. "I couldn't save your soul"...Gahan se omlouvá za tyhle věci už po léta, a stále to neztratilo hrany. Hudebně je to další důkaz, že Depeche Mode zde oddolávají nutkání mít vše uhlazené. Alone je hrdelní, drsný výtvor s opravdu pěkným zvukovým rozuzlením. Vidět tohle album naživo bude velmi zajímavé - jestliže některé koncerty Depeche Mode v posledních letech postrádaly sílu, která byla zachycena řekněme ve 101, tak k prezentaci této desky není jiná možná cesta než otevřít vše naplno a udělat zvuk masivní.

GOODBYE

Po tom všem, kovbojský song? "It was you who took my soul and threw it on the fire". Ano, je to ovlivněné blues, ale opět akustická kytara perfektně sedí do elektroniky, a skaldba pokračuje velkou zářivou syntezátorovou částí, posazenou nad Gahanovými vokály. Možná čekáte, že Goodbye je něco ve stylu balady, ale ne, oni si drží řízný styl až do konce.

 

SOOTHE MY SOUL

Další rychlý kousek,techno-pop číslo a tohle je jeden z těch, které je jako dekonstruované VCMG. Gahan se přizpůsobil velmi rychle: "I come to your house / I break down the door" burácí a to předtím řinčely snad všechny helikoptéry...velmi překvapivé...a kulervoucí odpalovák v refrénu, ale Gahan to překřičí. Tady je! Jako byste ho viděli navlečeného do těsných kožených kalhot: "I'M COMING FOR YOU! THERE'S ONLY ONE WAY TO SOOTHE MY SOUL" naříká, ale drze. Všechna čest, nechat novodobý "Personal Jesus" právě jako předposlední skladbu desky. Naprosto klasický depešácký track, tady vytáhli. 

Takže tohle je hodnocení hned po poslechu, a kdo ví, opakované poslouchání může odhalit nedostatky. Ale teď, Delta Machine řve z pasti jako svrchované sebejisté album, oživující vynalézavé Depeche Mode. Samozřejmě, že to není VCMG s vokály, a jsou tam vlákna vedoucí ke starším deskám Depeche Mode. Ale co se týká textury, je to velmi bohatá elektronická nahrávka, hrubá na okrajích, plná obrovského množství zábavy - je tam několik prvků z jejich raných dob.
Budu riskovat svůj odhad po jednom poslechu, ale mé prvotní posouzení...je to to nejlepší, nejsilnější, gotické, pokroucené, elektronické album od Violator.

 

 

Názory Devotees (16)

Čítať a pridávať komentáre môžu iba zaregistrovaní a prihlásení depešáci.

  Vytvorte si účet   Prihláste sa