“Sounds of the Universe” v recenzi MF Dnes

Depeche Mode nahráli desku, která chce posluchače vyrušit. Současný zvuk a nahrávání za použití starých nástrojů – tak se dá shrnout dvanáctá studiová deska britské elektronické kapely, u níž není ostuda použít slovo legenda.

Futuristické kulisy nové desky Sounds Of The Universe se vyráběly v 80. letech. DEPECHE MODE Sounds of The Universe 60:51 minut, HODNOCENÍ MF DNES: 80% Depeche Mode jsou platná hudební veličina, která k úspěchu nemusí řešit líbivost. Nemusí s každou deskou potvrzovat svou pozici na hudební scéně, podbízet se fanouškům neměnným zvukem a postupy, nebo naopak neustálým překvapováním. Svoje desky Depeche Mode nenahrávají ze setrvačnosti, i když by to docela dobře dělat mohli. Vždy jsou promyšleným výsledkem jejich momentálního rozpoložení, nálady a tvůrčí vůle. A tak i album Sounds Of The Universe, které bylo anoncováno jako velký návrat k počátkům kapely ve znamení zvukového hledačství, může naopak některé zaryté fanoušky zneklidnit. Z filantropického zájmu Martina Gora o zaprášené analogové syntezátorové přístroje, které prý kvůli natáčení novinky horečně skupoval v internetových aukcích, vznikla totiž kompaktní nahrávka, která opravdu chce posluchače vyrušit. První minuta úvodní In Chains vás při neopatrné kombinaci vysoké hlasitosti a kvalitních sluchátek může místo do vesmíru vystřelit do zdravotnického křesla nejbližší ordinace ORL. Než neobvyklá zvuková skrumáž retro-futuristických zvuků vyústí do funkční skladby, utrhne vám uši. Podobně znepokojivý je i první singl Wrong, jehož zlou atmosféru dotahuje i působivý a nervy drásající videoklip. Hity nejsou potřeba Sounds Of The Universe je nahrávkou bez jednoznačného hitu, která prvním poslechem odrazuje plochého posluchače. Funguje jako celek, který je sám o sobě demonstrací proti funkci "shuffle" v osobních mp3 přehrávačích. Ve zvukově zahlcených kompozicích analogové přístroje vytvářejí nálady, které jsou zhusta jen efektním povlakem písničky postavené na bluesové kytaře či rytmu. Zvukovým designem noví Depeche Mode připomenou třeba to, o co se snaží tuzemská formace Magnetik. Vytvářejí alternativní budoucnost založenou na vizích z osmdesátých let. A jako kapela si užívají, že dnes mohou hudbu stále točit ze staré vášně, kdy budoucnost netvořily dotykové displeje a virtuální komunity, ale masivní umělohmotné čudlíky. Honza Vedral idnes

Názory Devotees (6)

Flexible

 1    21. apríl 2009 o 16:17

Jednoducha a uplne vystizna recenzia. Akurat som pisal, ze SOTU-album pocuvam skoro vyhradne ako celok, aby mi autor recenzie dal za pravdu, ze SOTU :

“Funguje jako celek, který je sám o sobě demonstrací proti funkci “shuffle” v osobních mp3 přehrávačích.”

Dangerous

 2    21. apríl 2009 o 16:17

Sounds Of The Universe je nahrávkou bez jednoznačného hitu, která prvním poslechem odrazuje plochého posluchače

za tohle si Honza Vedral zaslouží jedničku s hvězdičkou…

Flexible

 3    21. apríl 2009 o 16:20

Dangerous: ano je tam viac peral ako napr.
“Ve zvukově zahlcených kompozicích analogové přístroje vytvářejí nálady, které jsou zhusta jen efektním povlakem písničky postavené na bluesové kytaře či rytmu.”

smartodm

 4    21. apríl 2009 o 16:26

vystihuje to aj moje pocity.

strider

 5    21. apríl 2009 o 19:50

Kratka ale o to vystiznejsia recenzia, ktora plne vystihla podstatu. SOTU sa u mna dostalo na roven Black Celebration!

Tomas82

 6    21. apríl 2009 o 21:36

Pridavam sa k nazoru,ze pocuvam album ako celok. Odporucal by som vypocut si na kvalitných sluchadlách… Ja pouzivam Koss MV1, zvuky pri Jezebel su neskutocne…